Jak do hrobu s Mary Frances

Mělas mě ráda, Mary Frances?

Znovu se smráká. Znovu sedím na naší malé terásce a přemýšlím. Stále o tom samém. Dny plynou dál a nic se neděje. Dny plynou a vše se zdá tak vzdálené. A přeci teprve před deseti dny na mě tak křičel otec Mary Frances. A přeci byl před jedenácti dny svět úplně v pořádku. 

Sedím na zemi a koukám na krásnou blondýnku vedle mě. Trhá sedmikrásky a vije z nich věneček. Nekonečný věneček. Určitě už je řetízek z bílých kvítků delší než obvod její hlavy. Vije věneček, protože se nudí. 

,,Víš, co je smutný, Jackie?" zeptá se bez jakéhokoli výrazu v obličeji. Vypadá mrtvě, a přeci je živá a sedí tu se mnou. Sedí tu se mnou a očividně se nudí.

,,Nevím, Mary Frances," zavrtím hlavou.

Smutně se na mě podívá. ,,Jasně, že ne," pousměje se. 

,,Jakto?" chci vědět.

,,Jsi jenom kluk, hlupáčku. Nemáš nikoho rád tak, aby ti kvůli němu bylo smutno, víš? Je to smutné, že holky se vždycky zamilují do kluků, ale oni je nikdy nemají rádi zpátky," zavrtí hlavou. Z očí jí znovu zmizí jakékoli známky života. Jakoby v těch modrozelených duhovkách někdo sfoukl svíci.

,,Tebe mám moc rád, Mary Frances," namítnu.

Zasměje se.

,,Tak ty mě máš moc rád? No to mě podrž!" 

,,Ty mě snad nemáš ráda, Mary Frances?"

Mělas mě ráda, Mary Frances? Nebo jsem si to jen přál? Copak se mi to jen zdálo, že se mnou chceš trávit čas?

Měla jsi snad ráda Alarica Lawsona? Odmítl tě kvůli Arabelle? Bylo ti snad smutno, když zemřel? A byla jsi to ty, kdo z jeho smrti obvinil jeho bratra? Nebo tvůj otec? Kdo ti tak ublížil, Mary Frances? Kdo ti tak ublížil, že ses rozhodla zemřít?

Ona se nerozhodla zemřít, připomenu si. To by neudělala. Někdo jí pomohl. Ale kdo a proč?

Je mi líto Samuela Lawsona. Vypadá jako hodný člověk. Neměl by trpět za bratrovu smrt víc, než je nutné. Bratr mu určitě musí strašně chybět. Vždyť si schoval všechny jeho věci, včetně jeho dopisů od Mary Frances. Ty dopisy od Mary Frances...

,,Nemám ráda dopisy," zavrtí hlavou blondýna a vrátí mi psaní, které jsem jí poslal před několika dny. ,,Někoho mi připomínají, a to moc bolí."

,,To jsem nevěděl, Mary Frances. Promiň mi to. Myslel jsem to v dobrém," sklopím hlavu, ,,chtěl jsem tě překvapit."

,,Nemám ráda překvapení," odsekne.

,,Proč ne?"

,,Do toho ti nic není, Jackie. Jdi pryč. Není mi dobře. A ten dopis si vem s sebou!" zabouchne mi dveře před nosem.

Připomněl ti můj dopis Alarica Lawsona? Nebo proč jsi po mně tak vyjela? Já ti opravdu nechtěl ublížit, Mary Frances. Nikdy jsem nechtěl. Naopak.

,,Zase piješ, Jackie?" ozve se vedle mě. Tmavé oči mé sestry se dívají na sklenici v mé ruce.

,,Chceš ochutnat?" podám jí sklenici. Trochu usrkne.

,,Fuj," zatváří se tak moc znechuceně, že se začnu smát. Také se rozesměje. Mám rád její smích. Jsem rád, když je Goldie šťastná.

,,Jak to můžeš pít?" dostane ze sebe. 

,,Chutná mi to," pokrčím rameny. Přestane se smát a vážně se na mě podívá.

,,Ale měl bys být opatrný s tím pitím," řekne. 

,,Nech toho," upiju ze sklenice.

,,Vážně, Jackie. Pije třetí noc po sobě. Jestli se něco děje, tak..."

,,Nic se neděje, Marigold," přeruším ji. ,,Nemusíš se bát. Dávám si pozor. Dobře?"

,,Dobře," přikývne, ,,ale kdyby se něco dělo, řekneš mi to. Ano?"

Přikývnu, ale nemyslím to vážně. Přeci nemůžu trápit tvoji malou, bezstarostnou hlavinku svými smutky, Goldie. To po mně nechtěj.