Kolik růží už padlo za naději v jeden tulipán.
Ta nesmrtelná naděje mi začala být cizí
a její smrt byla v tu chvíli tak viditelná jako sen
sen ve kterém vidíš Prince s liškou
jak ke hvězdám míří.
Když jsem plakala
plakala jsem pro tebe či pro sebe?
Kolem sebe vidíš vše zlaté
jsi si sebou tak jistý
závist lidí je ti známá
vše je zalité růžemi
a v ruce držíš tulipán
s nadějí v jednu šanci.
Já ti vidím do srdce
když tulipán mi podáváš
je tak černé
vidím tu temnotu co skrýváš.
Mnohdy si nerozumíme
a rozumět nebudeme
dokud si nepřiznáme
kdo vlastně jsme.
Dokud se nebudeme milovat tak
jako Princ miloval růži
které nerozumněl.
Mé srdce přijímá tulipán
je zlaté
ale temnota tančí kolem mě
jako tvé sebevědomí
co mi tak chybí.
Nedokáži s tebou mluvit o věcech
o kterých mluvit nelze
Jen si sedni
tiše srdcem naslouchej
otevři svou temnotu
aby si spatřil tu mou
Nedívej se na mě očima
jež vidí vše růžové
dívej se na mě svým srdcem
co dokáže rozpoznat tu hlasitou tmu lidí.
Někdy křičí a bije mi srdcem o žebra jen aby sis jí všimnul.
Nezlehčuj to
neptej se
nedomýšlej
prostě jen naslouchej.
🌷🦊
