Skládám mu po nocích básně,
který křtí slaný slzy.
A možná mě to i mrzí,
že s ním je mi tak krásně.
Dávám mu přes den úsměvy,
i když se nechci radovat.
I když ho nechci milovat.
Nesnáší citový výlevy.
Dělá mi falešný naděje,
který mě na nohou drží.
O citech svých mlží.
A stejně se nic neděje.
Občas se mě dotkne lehce
a hladí má ramena.
Co to pro něj znamená?
Za chvíli mě zase nechce.
ČTEŠ
Hlasité ticho
PoetryObčas je ticho tak moc nahlas, že se musíme pokusit jej překřičet slovy. Básnická sbírka chlapce, který byl ticho už příliš dlouho. Chlapce, který za jednu ruku držel smrt a za druhou život, trhán nimi na kusy, aby mohl být následně slepen zpět. ~~~...
