Nesnáším jaro
jeho rozkvetlé květy vonící po nenalezené radosti
šťastné lidi ležící v parcích a nešťastné pod vlaky
bílé chomáčky vznášející se na obloze
a zpomalené vosy
které se stejně jako já
zasekli v zimním stavu
položití
a zmateně poletují okolo
Nesnáším léto
jeho horký vzduch dusící všechno živé
lidi namazané opalovacím krémem
nekonečnou bezchybnou modrou oblohu
a naivní vosy
které si stejně jako já
myslí, že můžou ovládnout svět
a že nepřijde podzim
který zahubí naděje
Nesnáším podzim
jeho umírající přírodu co trhá srdce
děti skákající v kalužích v promočeném oblečení
čím dál tmavší oblohu bez modré barvy
a ospalé vosy
které si stejně jako já
přejí ať je nespálí
ten smrtící mráz
Nesnáším zimu
její dlouhé temné večery bez naděje
prázdné chladné ulice bez lidí
pochmurnou oblohu plnou hustých mračen
a spící vosy
které se stejně jako já
brodí v tom nehezkém stavu
položití
a čekají na jaro
ČTEŠ
Hlasité ticho
PoetryObčas je ticho tak moc nahlas, že se musíme pokusit jej překřičet slovy. Básnická sbírka chlapce, který byl ticho už příliš dlouho. Chlapce, který za jednu ruku držel smrt a za druhou život, trhán nimi na kusy, aby mohl být následně slepen zpět. ~~~...
