Nikdy Neříkej Nikdy

4. Je to snad sen?

Pořád tomu nevěřím... Ano, jdeš na koncert BTS, Lin. Tohle je realita! Hlavně na fanmeetingu zachovat chladnou hlavu a nechovat se jako ty upištěný nány. Prostě je poprosíš jestli ti něco vyryjou do propisky, což vůbec nezní divně...

Zakroutila nad svými myšlenkami hlavou.

Hlavně dýchej.

,,A dávej bacha na cestu!" Okřikla sama sebe, když v zamyšlení málem zapomněla zatočit. Na semaforu po nekonečných minutách čekání naskočila zelená. Holčina šlápla na plyn a zanedlouho už hledala volné místo na parkovišti před obrovským stadiónem.

To bylo těžší, než jsem čekala.

Obsadila jeden z posledních placů. Ve chvíli, kdy vystupovala z auta na sebe upozornil její mobil v kabelce. Lin hovor ihned přijala. ,,Ahoj, kde vězíš? Už čekám u vchodu. Začínají se tu hromadit lidi... jestli se to tak dá nazvat. Kdybys je viděla. Budou bez hlasivek, ještě než se dostanou dovnitř." Odfrkla Jinho a kamarádka si živě představila, jak se asi tváří. ,,Nemohla jsem zaparkovat, ale už stojím." ,,Tak nestůj a pohni zadkem! Nebo se tam nenacpem." Naléhala kolegyňka nervózně. ,,Jasně, už tě vidím. Za chvíli jsem u tebe." Hovor ani netípla a mobil se jí vypnul ještě u ucha. Pokusila se ho marně zapnout, ale byl vybitý. Schovala ho tedy do kabelky a vydala se ke vchodu.
Obě kamarádky se snažily udržet rovnováhu a nenechat se rozdělit těly, která se na ně lepila ze všech stran. ,,Některý holky jsou fakt děsivý." Nadhodila Jinho a upravila si kabelku tak, aby jí nesklouzla z ramene. ,,A to ti kluci ještě nevylezli na pódium. Já být slavná, bojím se jít na fanmeeting." Zašklebila se Lin a poukázala na skupinku holek, jejichž věk si netroufala odhadnout. Pod vrstvou make-upu a stínů nebyl vidět milimetr jejich pleti. Minišaty nezakrývaly při chůzi ani spodní prádlo, o výstřihu nemluvě. Obě slečny se bavily na úkor jedné z nich, když jí dlouhé umělé nehty bránily v naťukání čehosi do mobilu a začala se vztekat. Náhle okolní šum přešel v nadšený potlesk. Všechny zraky se upíraly na veliké obrazovky nad pódiem. Do povyku ozývajícího se z hlediště hrála v pozadí známá hudba. Koncert začal. Ve světlech reflektorů se objevilo sedm očekávaných postav. Přes vřískot zmíněných fanynek nebylo zpočátku vůbec nic slyšet a skutečnost, že zpěváci něco říkají, by nebyla zřejmá, kdyby nehýbali ústy. Všichni členové se postupně představili a přišlo na první písničku. Lin se nehodlala snížit na úroveň těch, z jejichž hlasů zaléhaly bubínky. Celý koncert zpívala a občas při potlesku zapískala na prsty. Nespouštěla při tom oči ze svého oblíbence - nejmladšího člena BTS. Po poslední písničce následovalo dlouhé loučení, úkony, dokonce ukáplo několik slziček. Ale hlavně fanmeeting. Lin byla nervózní jako nikdy.

Jen na sobě nedej nic znát. Děkuju.

Rozčilovala se sama nad sebou, když stála frontu na setkání a na podpisy. ,,Jak můžeš být tak klidná?" Divila se Jinho a stále si opakovala, co chce říct svým oblíbencům, aby se vyhnula trapným situacím a koktání. ,,Nejsem klidná. Jen moc hrdá." Opáčila s úsměvem Lin a pohled jí stále sklouzával k Jungkookovi.

Sakra neciv na něj tak!

Okřikla se v duchu, když se málem setkali pohledem. ,,Za chvíli jsme na řadě, bože." Kamarádčin stisk na její ruce zesílil, až ji to zabolelo. ,,Vypadám dobře?" Ujistila se Jinho s posledním zbytečným prohrábnutím tmavě hnědých vlasů. ,,Líp, než dobře. Sluší ti to." Usmála se od pohledu klidnější z nich. Kamarádka ji naposledy objala a s rudými líčky se vydala k Yoongimu sedícímu úplně zkraje. Lin nervózně svírala připravenou propisku zakoupenou právě pro tento okamžik. Vzpomněla si na Liu, od níž ji dostala k narozeninám se slovy, že se jí bude určitě hodit.