Nikdy Neříkej Nikdy

11. Trochu moc

Jako každé ráno se pokojem rozezněl budík. Mladší ze spolubydlících se natáhla pro mobil, aby otravný zvuk vypnula. Rovnou zkontrolovala příchozí zprávy. Nic. Vydala se tedy do koupelny, spáchat ranní hygienu.
-----------------------------------------------------------
Než pokračovali z hotelu na další koncert ve Státech, k Lin se přimotal Jungkook. ,,Vypadáš líp, než včera večer." Poznamenal a čekal dobré zprávy. ,,Kooku, už musíme!" Ozval se chlapecký hlas. ,,Možná jsem na něco přišla. Napsala jsem Jaesunovi a pokud mi to potvrdí, máme vyřešeno." Vychrlila ve zkratce. ,,Super, ještě to probereme. Zatím!" Odběhl za ostatními, Lin nastoupila do auta s kolegy. Cesta uběhla překvapivě rychle a zanedlouho parkovali před novým domovem na dvě noci. Na pokojích si dívka dle předchozích zkušeností vybalila jen to nejnutnější. Zkontrolovala zprávy a zpozorněla. Pod původní zprávou se objevila Jaeho odpověd.

Ahoj, mám dotaz.
Když jsem tě vyprovázela z koncertu, řekl jsi, že mám jít, protože tam musíš stejně počkat. Čekal jsi na někoho?

Ahojky!
Ano, přišla tam za mnou Hoa.

Někdy ti to vysvětlím, ale poslal bys mi nějakou vaši společnou fotku, prosím?

Její žádosti okamžitě bez řečí vyhověl, což bylo překvapivé i potěšující zároveň. Po načtení fotografie se dívce zastavil dech. ,,To není možné." Zírala s otevřenou pusou, jako by viděla ducha.

Jste si neuvěřitelně podobné.
Asi teď přichází vhodná chvíle, abych se omluvil, jak jsem na tebe poprvé civěl.

Připsal na závěr. Holčina drtila mobil v pevném sevření neschopná pohybu, natož zareagovat na zprávu. Nakonec odepsala pouhé Děkuji, v pořádku a zamířila za Jungkookem. Zaklepala, dveře se otevřely a ona jimi doslova vběhla do místnosti. ,,Ahoj! Tomu neuvěříte! Vím, jak se to stalo!" Namjoon se nestačil divit, ale nic nenamítal, zavřel a uvelebil se znovu na postali zatímco Jungkook přiběhl odněkud z útrob apartmá. ,,Byla to Hoa. To JI viděl s Jaesunem." Chrlila ze sebe chaoticky. Nejstarší z nich nadzvedl jedno obočí. ,,Kdo?" ,,Hoa. Jeho holka. Mám jejich fotku." Natočila zařízení směrem ke klukům. Oběma spadla brada až na recepci v přízemí. Mladší z chlapců ukořistil mobil pro sebe. ,,Ta podoba..." ,,Jen pro jistotu... nemáš dvojče, že ne?" Zavtipkoval starší. ,,Myslím, že bych o tom něco věděla." Zaculila se nazpět. ,,Musíš to okamžitě ukázat Taemu." Probudil se z transu Kook a vrátil jí mobil. ,,Teď ať si vybalí. Potom za ním zajdu." S úsměvem odkráčela ke dveřím. ,,Mám radost, že je to za námi. Cítím za to všechno trochu odpovědnost kvůli té kartě." Nadhodil Namjoon s prohrábnutím vlasů, za než zároveň lehce zatahal. ,,Nemohl jsi nic tušit ani ovlivnit." Mrkla po něm dívka a zmizela na chodbě.

Ta podoba je vážně neuvěřitelná. Holka, co ty jsi zač?

-----------------------------------------------------------
O několik dní, koncertů a otázek později

,,Tohle už není normální. Vážně mám strach. O oba." Jungkook si frustrovaně pohrával s víčkem od již prázdné petlahve, pohled zabodnutý někam do zdi před sebou. ,,Proč mu to nevysvětlí?" ,,Já nevím! Se jí zeptej." Odpálkoval ho ostře stejně vynervovaný Jimin. Chodil po pokoji sem tam a jeho neustálé mrmlání si nesrozumitelných tichých slůvek pro sebe mladšímu také nepomáhalo. ,,Proč jim to teda nemůžu říct já?" ,,Tohle si musí vyříkat sami. Pokud mu to zatím neřekla, nejspíš k tomu má nějaký důvod, nemyslíš? Neměl by ses jim do toho motat." Uzemnil nejmladšího Yoongi a hodil si za sebe polštář, aby ho nestudila zeď. ,,Zajímalo by mě, co jim vlastně je." Namjoon se napřímil s rukama v bok. ,,Shrňme si to... Tae si myslí, že Lin se cumlala s Jaesunem, i když chodí s Kookem a proto je na ní naštvanej?" Všechny oči se v tichosti obrátily k nejmladšímu klučinovi jedinému znajícímu celou pravdu a Jin se ujal slova. ,,Ty jsi mu neřekl, že s Lin nic nemáš?" Zvýšil naštvaně hlas. ,,Řekl, ale Lin o tom nejspíš neví, že jsem mu to řekl. Problém je v něčem úplně jiném. Neměl bych vám nic říkat, ale pokud nejste úplně slepí, dojde vám to." Všichni si vyměnili potutelný vševědoucí úsměv. Jimin najednou nadskočil, jakoby schytal zásah elektrickým proudem. ,,Musí mu to ale říct, než se dostaneme zpátky! Pak už by se nikdy nemuseli vidět!" ,,Musíme zajistit, že si promluví..." Svou odhodlaností nejstarší nakazil všechny přítomné. Na program zbývajících dvou dní turné se tak dostal další důležitý úkol.
-------------------------------------------------------
V parčíku, jenž byl součástí areálu luxusního hotelu, stálo opuštěné dětské hřišťátko s dvěma houpačkami. Dívka zamířila šouráčkem k jedné z nich, na níž se usadila. Nohy si vzpomněly na dětství a známým pohybem daly dřevěnou destičku na řetízcích do pohybu. Holčina se několikrát nostalgicky zhoupla, což jí na tváři po dlouhé době vytvarovalo upřímný nenucený úsměv. Nadskočila leknutím, když ji zezadu někdo polochtal. ,,Kookieee!" Vypískla a sedla si zpět. Mladík zabral druhou houpačku a pomocí špiček se lehce pohupoval. ,,Konečně jsi se trochu usmála." Začal opatrně jemným hlasem. ,,Víš, že kdyby ses potřebovala svěřit, jsem tu pořád pro tebe." ,,Já vím, ale s tímhle mi těžko pomůžeš." Usmála se bolestně a na zbývajícím naoranžovělém denním světle se zaleskly její slzy. ,,Ježiši!" Škubla sebou dnes již podruhé, když se ozvalo vyzvánění z její zadní kapsy. Mobil s lehce roztřesenou rukou vytáhla, ale nechala ho klidně vyzvánět. Po celou dobu koukala na drnčící zařízení dokud samo neztichlo. Hoch vedle ní ji jen s údivem pozoroval, čekal, co udělá. Ale rozhodně nečekal nic z toho, co následovalo. Lin ještě chvíli drtila malý přístroj v ruce až jí zbělely kloubky prstů. Slzy nekontrolovatelně smáčely její tváře i klín. Vší silou se rozpřáhla a s otázkou na rtech ,,Proč!?" mobilem třískla o zem. Jeho kousky se rozletěly na všechny strany a Lin propadla v neutišitelný pláč. Jungkook vytřeštil oči a okamžitě se přesunul do dřepu k ní na zem. ,,L-Lin?" Pohladil ji po zádech. Ona si ho za límec košile stáhla k sobě, až se klučina divil, jakou má sílu. Ale nebránil se. ,,P-pro-mi-hiň." Vysoukala ze sebe se značnou námahou. ,,V pořádku. Jsem u tebe." Další vlna pláče, kterou si snadno zdůvodnil.

Ale nejsem Tae, že? Sakra, přemýšlej, než něco rekneš.

Byl zoufalý. Nevěděl, jak dlouho vlastně seděli na zemi, když se holčina konečně pokusila vstát. ,,Chceš doprovodit na pokoj?" Optal se starostlivě Jungkook a podepřel její vrtkavé nohy. ,,Prosím." Posmrkla dívka s opuchlýma zarudlýma očima. Pomalým krokem se odebrali do hotelu a klučina shlédl dívku vedle sebe.

Schody nepřichází v úvahu.

Přivolal výtah, jenž je vyvezl až do pátého poschodí. Po automatickém otevření dveří vykročila na chodbu, klučina ji následoval a sledoval její postavu mizící v pokoji. ,,Lin! Jsi v pořádku?" Ozval se hluboký hlas z druhé strany chodby. Tělo bez duše náhle strnulo a prudce se otočilo. ,,Shhh..." Sykla bolestí po prudkém nárazu loktem na kliku od dveří. Zvedla oči k oběma klukům, kteří se k ní s výkřikem rozběhli. Pak už nevnímala nic, než tmu, jenž ji pohltila.
,,Kookie, co se stalo?!" Naléhal Taehyung na mladšího, zatímco se skláněli nad bezvládným tělem. ,,Tohle už je trochu moc..." Starší se smířil s tím, že z něho víc nedostane, proto jednal. Drobnou osůbku byť se slzami v očích zvedl do náruče, vtrhl do pokoje, položil ji na postel a zvedl jí nohy. ,,Přines vodu na pití a namoč ručník do studené!" Křikl po mladším a sledoval dívky bledou tvář, jestli alespoň trochu nabírá barvu. Slzy se draly neposlušně na povrch, ale většinu z nich zahnal zpět.

I kdybych měl odejít od BigHitu... Musím ti říct, jak moc mi na tobě záleží. Jak moc tě miluju...
Tak už se prober...

,,Prosím..." Zašeptal k ní. ,,Pamatuješ na ten večer v parku? Koukali jsme spolu na hvězdy a já řekl, že tam u nich musí být klid. Něco jsem si uvědomil... Nepotřebuju pro ten pocit letět až ke hvězdám. To ty mi ho přinášíš... Pokud teda zrovna neomdlíváš, sakra, prober se už!" Umlčely ho až blížící se rychlé kroky. ,,Nesu ten ručník." Přiběhl udýchaný Kook i se sklenkou vody z koupelny. Mokrým kusem látky jí pohladil čelo i tváře. Konečně se pohnula, ale oči stále neotevřela. ,,Jdu pro kluky." Oznámil starší a zmizel. ,,Tae?" Ozvalo se tlumeně. ,,Za chvíli tu bude, šel jen pro kluky." Odpověděl a za pomocí ručníku se snažil udržet ji při vědomí. Konečně zamrkala. Do místnosti jako raketa vletěl Jin, za ním ostatní.
-----------------------------------------------------------
,,Poslouchej, teď už zůstaneš na pokoji a jídlo ti přineseme. Odpočívej a hodně pij. Podle všeho bych to viděl na mdlobu z dehydratace, nedostatku spánku a vyčerpání." ,,Od kdy jsi takový doktor, Jinie~?" Uchichtla se Lin a poslušně se zachumlala víc do peřin, na znamení, že nikam jít nehodlá. ,,Od chvíle, kdy mám na starost tyhle mimina." Poukázal na přihlížející kluky, především na Kooka a Taeho s Jiminem. ,,Beze mě by umřeli hlady." Popíchnul je. V zápětí od všech třech obdržel nevraživý pohled. ,,Tss... nevděčníci." Odvrátil od nich pohled zpět k dívence. ,,Za chvíli přinesu večeři a my ostatní jdeme, musí si odpočinout!" Zatleskal velitelsky do vzduchu a vyhnal všechny z pokoje. Holčina sledovala dveře, dokud nezaklaply v zámku.

Na vodní hladině rybníčku se odrážela záře měsíce čekajícího na úplněk. Dvě postavy se třásly zimou na lavičce, ale nechtělo se jim opouštět to kouzelné místečko. S hlavami zakloněnými přes opěradlo lavičky pozorovaly miliony hvězd. Nezaměnitelný mužský hlas zazněl do tmy. ,,Mezi nimi musí být klid. Ale nevadí. Nepotřebuju pro ten pocit letět až ke hvězdám. To ty mi ho přinášíš..."

,, ...in the night ...remember na na na na ...nevermind" Zanotovala polohlasně zatímco se natahovala po tužce a rozepsané písni.
Dopsala poslední sloku, jenž jí chyběla a do pokoje naběhl máma Jin s polévkou na tácu. Uložila věci do nočního stolku u postele, snědla polévku, na sprchu se pro dnešek vykašlala a okamžitě usnula.