Nikdy Neříkej Nikdy

9. Přátelé

Skupina žáků vyšla ven z bílého kamenného domu. Býval nejdražší vilou z leštěného mramoru uprostřed pralesa ve střední Americe. Poté, co ho majitelé opustili, zajímavé je, že veškerý luxusní starobyle vypadající nábytek zůstal na svém místě, zarostl dům stromy, lijánami a kapradím. Teď je z něho turistická atrakce. Návštěvníci následovali průvodce na zahrádku s fontánou, též porostlou různýmy popínavými rostlinami, přesto stále funkční. Dívka se fascinovaně rozhlížela kolem. Všimla si známé tváře mladíka opírajícího se o jeden z mnoha ozdobných sloupů, jenž jí věnoval úsměv z druhé strany zahrady. ,,Tae? Co ten tady dělá?" Zamumlala pro sebe, ale úsměv mu oplatila a vykročila k němu, přestože její třída již byla na odchodu. Osiřeli. Šli si vstříc, dokud od sebe nestáli na dosah ruky. Klučina se nadechoval, aby něco řekl, nervozita Lin rostla...

Zmáčkla čudlík, rozsvítil se displej oznamující čtvrtou hodinu odpolední a jednu zprávu od Jungkooka.

Nezajdeme na kafe?

Celkem ho potřebuju, v kolik a kde?

Než si protřela rozespalé oči dostala odpověď.

Kolem páté, tě vyzvednu na pokoji

Ok

Odepsala a mobil hodila někam za sebe.

Potřebuju na vzduch. Co se mi to zase zdálo?!

Zabalila se do svetru, vylezla na prázdnou chodbu a ze setrvačnosti zabouchla dveře. ,,Ne, ne, ne, ne, ne!" Vzala spěšně za kliku, ale zámek na kartu, jenž ležela na nočním stolku, držel pevně.

Bezvadný. Mobil tam mám taky...

Svezla se po stěně na zem. ,,Minho říkala, že přijde kolem šesté." Šeptala sama k sobě. ,,A v tomhle oblečení nikam nemůžu." Okomentovala svůj outfit s pohledem na volné domácí tepláky. V tureckém sedu si opřela hlavu o zeď za sebou, zavřela oči a relaxovala. Už už by znovu propadla spánku. ,,Lin? Co to tady provádíš?" Probral ji blížící se hlas. ,,Tae? Nemáte náhodou focení?" Oba si vyměňovali nechápavé pohledy, klučina zatím přišel blíž a zaujal stejnou pozici jako ona, ale u protější zdi. ,,Já se ptal první." Přes jeho neutrální výraz se mihl úsměv. Prohrábla si vlasy a znovu se opřela. ,,Zabouchla jsem si kartu. A Minho přijde až za..." Uvědomila si, že ztratila pojem o čase. ,,Po šesté." ,,To máš přes hodinu čas. Pojď se mnou na pokoj." ,,Děkuju, ale nemůžu. V pět mě tu má vyzvednout..." ,,Aha. Nemusíš pokračovat. Zkrátka tu musíš počkat." Přerušil ji a mluvil nezvykle rychle. ,,Tae, co se stalo? Chováš se divně a navíc jsi mi pořád neřekl, proč nejsi na place." Klučina si skousl spodní ret a poposedl na tvrdé zemi, aby ho netlačila. ,,Nebylo mi nejlíp, tak jsme nafotili moji sérii první, abych mohl odejít." ,,Jsi nemocný?" Zhrozila se Lin, nahrnula se k němu s úmyslem zkontrolovat mu teplotu. ,,Ne, nejsem! Nejsem!" Smál se její reakci, podíval se na hodinky a změnil téma. ,,Pokud ti to nebude vadit, budeš mít společnost alespoň tu půlhodinu. Pak vás nechám o samotě samozřejmě." ,,Nemusíš nás nechávat..." ,,Pssst. Vypadáš rozespale. Copak se ti zdálo?"

Proč mě nenechá domluvit?

Chvíli trvalo, než se vrátila zpět do reality. ,,Promiň, na co jsi se ptal?" ,,Copak se ti zdálo?" Uculil se sladce. Sen převyprávěla, pochopitelně s lehce ořezaným závěrem. Potom konverzace odbočila ke všemu možnému za doprovodu palcové bitvy. ,,Nějak ti to nejde." Popichoval ji klučina a provokativně si prohrábl ofinu. ,,Máš větší ruce." Vyplázla na něj jazyk uraženě. ,,Zkusíme to levačkou?" Zapáleně se chytli za ruce, hra tedy mohla započít. Ale Tae se najednou vysmekl dívčině ze sevření a vyskočil na nohy. ,,Slyším kroky a je... už je pět!" Zíral na hodinky. ,,Tak já nebudu rušit. Ahoj." Rozloučil se v rychlosti a vydal se po chodbě ke svému pokoji. Jungkook vyšel schody, objevil se na konci chodby s úsměvem od ucha k uchu a mával na holčinu stále se válející na zemi vedle zabouchnutých dveří. ,,Nedočkavě mě vyhlížíš, nebo jsi si zabouchla?" Chichotal se, jelikož tušil, že B je správně. ,,Odpoledne jsem usnula a ještě rozespalá vyšla ven. Samosebou bez karty." Pleskla rozčíleně rukama o stehna. ,,V tomhle oblečení nikam nejdu. A Minho se vrátí až zhruba za hodinu." Stáhla pusu do tenké linky a pokrčila zoufale rameny. ,,Nevadí. Tak pojď se mnou na pokoj." Navrhl klučina něco, co už dnes jednou slyšela. Lin se ohlédla směrem, kudy před několika minutami odklusal Taehyung. Neměla přitom ponětí, proč to vlastně dělá. ,,Fajn, tak jdeme k vám. Akorát... nebudu tam teď po focení trochu překážet?" Kook ji vzal kolem ramen a začal hrabat kartu po kapsách. ,,Mně rozhodně ne a kluci říkali, že jdou ještě někam ven." Uklidnil ji, než vešli do menší místnosti. ,,Jak probíhalo focení?" Zajímala se holčina.