Reddit: STRAŠIDELNÉ Příběhy

• Démoni •

Když jsem byla mladší, moje rodina byla extrémně chudá a bydlela ve velmi starém mobilním domě na pozemku, který vlastnil dědeček.

Ten pozemek se nacházel v malém, bohem zapomenutém městě uprostřed texaských lesů. Byl to takový ten typický venkov, na kterém byl fotbal hlavním zdrojem zábavy a kde nebylo na práci nic, než se o víkendu opít nebo zkouřit. Byl to taky ten druh města, - zvlášť, když to bylo v devadesátých letech - ve kterém se lidé nemuseli starat o zamykání dveří nebo zapínání alarmu.

Co se týče našeho obytného přívěsu, ten byl rozdělen na dva pokoje a moji rodiče, kteří vždy upřednostňovali své děti před sebou samými, spali v obývacím pokoji na rozkládacím gauči. Můj pokoj byl přímo spojen s obývákem, zatímco pokoj mé sestry byl na konci chodby za kuchyní a koupelnou až na úplně druhé straně přívěsu.

Jednoho večera, když už si šli všichni lehnout, se můj táta vzbudil s pocitem, že je někdo v místnosti. Trochu se porozhlédl a najednou uviděl, jak velká mužská postava sedí na lenošce jen kousek od postele.

Můj táta rychle stiskl vypínač vedle postele a uviděl, že to je soused z konce ulice jménem Carter.

Carter byl známý svým častým užíváním drog a často se proto taky dostal do problémů se zákonem.

Táta se ho zeptal, co tam kurva dělá, a řekl mu, ať hned vypadne, načež Carter odpověděl:

"Nemůžu vypadnout. Pronásledují mě démoni a váš dům je jediný bezpečný."

Můj táta, který je celkem velký a děsivý člověk, na to řekl, že pokud nevypadne, a to rychle, tak se pro něj náš dům stane mnohem méně bezpečným.

"Když odejdu, tak mě dostanou! Honili mě celou noc. Pokud mě chytí, tak jsem mrtvej!"

Odezva mýho táty zněla, že žádní démoni nejsou, ale že pokud okamžitě nevypadne z jeho domu, tak opravdu mrtvej bude.

Z toho, co mi bylo řečeno, protože jsem během téhle části zrovna spala, moje máma také vychrlila několik výhrůžek a, i když nebyla tak mohutná, pořád působila děsivě.

Dokonce věřím, že její vztek bylo právě to, co ho nakonec odstrašilo.

Táta se pak zvednul, zamkl dveře a přes roztažené žaluzie sledoval, jak se Carter rozhodl - když tedy démonům nemohl utéct - že ukradne náš starý ojetý Suburban, ve kterém táta vždycky nechával klíčky. Jezdil kolem dokola asi hodinu. Zavolali jsme policii a těm trvalo přibližně taky tak dlouho, než se k nám dostali, jelikož nejbližší policejní stanice byla dvacet až třicet minut odtud.

Nakonec nám naši ojetinu vrátil, byl zatčen a odvezen do vězení. Následně ho označili za blázna a zamkli v psychiatrické léčebně.

Ta děsivější část je, že nám od té doby po několik let chodily hovory, ve kterých jsme mohli slyšet jen písničky s texty jako:

"Zabiju tě ty zkurvená svině!"

Tyhle hovory se táhly po několik let a sledovaly nás od domu k domu, i když jsme měli pokaždé jiné číslo a dokonce byli i v jiných státech. Vždy jsme si mysleli, že to je prostě jen Carter, co nám posílá vzkazy.

Ty hovory přestaly přicházet, když mi bylo asi dvanáct. Později jsem zjistila, že přibližně v tu dobu jediné, co Carter dokázal vymyslet, bylo, že se polije benzínem a zapálí se.

@thepwnydanza