In lift

3/3

Ani jeden už znovu neusnul. Oba strnule seděli v rozích výtahu a zarytě mlčeli. Jakési příměří, které zde vládlo před několika málo hodinami, bylo to tam. Dracovi to bylo upřímně naprosto ukradené, Grangerová mu byla ukradená. Ale Hermiona měla ošklivě poraněnou pýchu. A to nebylo dobré. Vlastně to v praxi znamenalo, že je fakt hodně naštvaná a skrývá to jen díky tomu, jak strašně trapně jí je.

Pravděpodobně by v průběhu několika dalších hodin vybuchla, hystericky by křičela a řekla by Malfoyovi věci, které mají být zamlčeny. To všechno by se stalo, kdyby byla nucena s Malfoyem zůstat v jedné kabince ještě o chvilku déle. Naštěstí se však přiblížila šestá hodina ranní a s ní i vytoužené vysvobození. Přesně v pět hodin a padesát tři minut se začaly ozývat duté rány. V šest hodin se s prudkým trhnutím dal výtah do pohybu a o pět minut později už byla cesta ke svobodě otevřená. Před nimi stáli tři slušně oblečení dělníci. Tvářili se velice šokovaně, když viděli válečnou hrdinku a bývalého smrtijeda, jak uraženě každý sedí ve svém rohu.

„Jste v pořádku, slečno Grangerová?" zeptal se starostlivě jeden z nich.

Hermiona se pokusila o zářivý úsměv, což se jí po noci strávené ve výtahu a se zničenou pýchou příliš nepovedlo. „Ano, jsem. Děkujeme za vysvobození, pánové."

„Není zač, slečno, kdyby bylo zase někdy potřeba, stačí říct," lišácky se usmál ten samý muž.

Hermiona mu věnovala poloúsměv. „Spíš doufám, že se toto nikdy nebude opakovat."

„Zajisté, o to se postaráme," vehementně přikývl.

Hermiona se naposledy pokusila o úsměv, otočila se na podpatku a s hlavou vztyčenou odkráčela. Už neslyšela, jak si mezi sebou dělníci šeptali. „Viděl si ji?" nebo „Ty bys ji poznal?" a „Je to fakt kus!" Zato to slyšel Draco. Polovičatě se ušklíbl, věnoval dělníkům významný pohled a odkráčel stejným směrem, jako před chvilkou jeho společnice.

*** **** ***

Vysvětlit Ginny, proč se na oslavu nedostavila, bylo nakonec jednodušší, než si původně myslela. A to z jednoho prostého důvodu. Drby se šíří rychle. A po ministerstvu ještě rychleji. Takže než toho dne Ginny vyhledala, rudovláska už přesně věděla, kde Hermiona strávila noc. I s kým. A byla z toho šílená radostí a zděšením zároveň. Hodinu jí do hlavy hustila přesládlé a nadšené kecy, přičemž zapomínala, s kým že to vlastně Hermiona strávila noc. A teď, v osm večer, kdy Hermiona chtěla mít svatý pokoj, už půl hodiny stály mezi dveřmi Hermionina bytu a Ginny bez přestání brebentila.

„Stop!" uťala rázně monolog své kamarádky.

„Cože?" nechápavě se na ni podívala.

„Řekla jsem stop. Abys už nechala těch kouzelných keců, ve kterých mi s Malfoyem plánuješ svatbu!" zamračila se. „Vážně Ginny, chápu, že těhotenské hormony jsou hodně silné, ale zachovej si zdravý rozum, jo?" nevrle na kamarádku pohlédla.

Ginny však jen pobaveně nadzvedla obočí. „Jo? A kdes měla zdravej rozum ty, když sis užívala sex s Dracem Malfoyem?"

„Znovu Ginny, já jsem s Malfoyem sex neměla!" vřískla rozzuřeně. Ano, nikomu to nepřizná. Stejně jako Malfoy. Evidentně si peroxid vyhodnotil, že by lidé příliš neocenili, kdyby se dozvěděli, co se mezi nimi ve výtahu stalo. Aspoň to si vyvodila z jednoho rozhovoru, co zaslechla na ministerstvu, když se odpoledne stavovala v kanceláři.

Chtěla zahnout k výtahům, když zaslechla mužské hlasy. Nenápadně zpoza rohu vykoukla.

„Tys prej přefiknul skřítčici!" ušklíbl se Blaise Zabinni. Kamarádsky poplácal po zádech Draca.