Úsměv, Dolly! ✔️ HPFF

🔴První překročení hranic

Potter přišel do jejího kabinetu v čas. Nejdříve začal drmolit něco o tom, že v pátek potřebuje na famfrpálový zápas a jestli by nebylo možné nahradit si trest později. Dolores se zeširoka usmála. Jistěže nemohl. Od toho tresty jsou. Poté Potter odhodil svou brašnu na zem a usedl ke stolku. Co s ním? Co jen si s ním počít? Jestli takhle bude pokračovat, jestli bude roznášet lži o návratu Pána zla, začnou se lidé bát. Ze strachu vzniká panika, to už je známé po tisíciletí. Strach je mocná a nebezpečná zbraň. Lidé ze strachu dokáží jednat iracionálně! Brojit proti neexistujícímu nepříteli! A co víc?! Strach vede k násilí. Nikdo si nedokáže představit, jak nebezpečné dokáží být děti, když se naučí kletby a zaklínadla a začnou si hrát na mstitele. Dolores se zadívala na Pottera. Dlouze a zkoumavě. Zhluboka se nadechla. Ta myšlenka přišla sama od sebe, zjevila se v její mysli jen tak a nejdříve ji Dolores chtěla zapudit. To by bylo přece moc. To by nebylo správné. Bylo by to ublížení. Pak ale s pomalým výdechem začala uvažovat. Co je jedna malá budoucí jizvička oproti zastavení paniky? Co je jeden bolestivý zážitek pro toho lháře? Účel přeci světí prostředky. Kdo jiný Potterovi dokáže zabránit v šíření poplašné zprávy? Kdo jiný než ona? Jakým jiným způsobem, když pouhá domluva nestačila? Dolores věděla, že je to na ní. Sama nebude ráda, ale tuto špinavou prácičku někdo prostě musí vykonat.
,,Ne, nebudete psát svým brkem. Vezmete si jeden z mých brků, zvlášť upravených k tomuto účelu. Tady máte." Podala mu svůj brk, ten s nejostřejší špičkou. ,,Budete laskavě opisovat větu Nemám vykládat lži." Když se zeptal kolikrát, odvětila  sladce: ,,Dokud si to dostatečně nevštípíte." Dožadoval se inkoustu. Inkoust nepotřeboval. Poprvé napsal tu větu rychle, protože nevěděl, co ho čeká. Vyjekl bolestí a chytil se za hřbet ruky, na kterém nyní vyvstávala rudě žhnoucí slova. Dolores se usmála a otázala se, jestli se něco stalo. Potter odpověděl záporně a sklonil se znovu ke svému trestu. On moc dobře věděl, že si ten trest zaslouží. Konečně ztichl a začal přemýšlet nad svými výmysly, které vykládat všude možně. Vyzrála nad ním! 

,,Lóra spadla na hubu, hodíme ji do krbu! Není hezká, ani fajn, bude dobrá na podpal!"

Byl to náročný den. Dolores byla vyčerpaná, ale v hrudi jí rozkvétal pocit zadostiučinění. Převlékla se do své noční košile, usadila se ke stolku se zrcadlem a nasadila si natáčky. Zahleděla se na sebe a vynutila si na tváři úsměv. Zvládla to přece fantasticky! Měla by se pochválit. Měla by být na sebe hrdá. Poradila si s tím malým neřádem! Vypořádala se s jeho zpupností. Ukázala mu, že má své páky a že se nebojí zajít do extrému, když jde o ochranu zákonů. Na vteřinu ji přepadl strach, že by možná náhodou Potter měl pravdu, ale hned tu myšlenku zahnala. Nemohl mít pravdu! Lhal! Jako lžou všichni ostatní! Rozhodně ho potrestala oprávněně. Nechtěla po něm nic, co by sama sobě odpírala. Taky si své vytrpěla. Taky musela obětovat své sny vyššímu principu. Všichni k tomu jednoho dne dospějí. Vyhrnula si rukáv růžové noční košile a pohlédla na předloktí poseté desítkami jizev, které nesly nápis: Nebudu slabá!