Úsměv, Dolly! ✔️ HPFF

🔴První pomsta

Dolores kráčela chodbou a její růžové lodičky jí klapaly do rytmu. Sil-ná! Sil-ná! Sil-ná! Klap-klap! Sladce se usmívala na všechny strany. Kolegové ji zdravili tiše a klopili zrak. Dolores se zařekla, že nikdy nikomu neodpustí, nikdy nikomu neukáže své slabé místo, nikdy nikomu nedovolí, aby ji ponížil. A podle toho se ke všem chovala. Nebyl na světě jediný člověk, kterému by důvěřovala, pouze sama sobě. Ostatní byli nepřátelé. Dokonce i ti, kteří se tvářili svatě, určitě jen vyčkávali, až ji budou moct bodnout do zad. Proto si Dolores svá záda pečlivě chránila. Nikoho k sobě nepustila. K nikomu nepociťovala sebemenší sympatie. Všichni byli totiž lháři a podvodníci.

Nesla si stohy pergamenů. Jistě, mohla si je nechat posílat, ale to by si potom složky mohl kdokoliv přečíst. U Dolores bylo soukromí na prvním místě. Vlastně všechno, co očekávala, bylo pro ni na prvním místě. Položila spisy na stůl, usedla a ladným pohybem se chopila brku, namočila jej do kalamáře s inkoustem a začala psát. Pracovala systematicky, pomalu a pečlivě. Nezdržovala se zbytečnostmi. Nespěchala, aby náhodou neudělala nějakou chybu. Byla sama na sebe pyšná. Byla silná. Už žádný slaboch, který se zhroutí pod každou výčitkou, urážkou či osočení. Dolores byla perfektně perfektní a nikdo jí nemohl její moc vzít.

S něžným úsměvem putovala ministerstvem. Starostolec se měl sejít v soudní místnosti až za čtvrt hodiny, ale Dolores tam chtěla být dřív. Vždy všude byla s předstihem. Nemůžou vás pomlouvat, když jste všude a pořád. Nemůžou se na ničem domluvit bez vašeho vědomí. Dolores měla všechno podchycené. Nebyla hloupá. Život ji naučil být mírně řečeno mrcha.

Usedla na své místo a otevřela si složku člověka, který měl za pár minut stanout před soud. Překvapeně si přečetla to jméno. Dominic Slyfox. Jméno, které si už roky snažila vymazat z paměti. ,,Lóra spadla na hubu, hodíme ji do krbu! Není hezká, ani fajn, bude dobrá na podpal!" A teď přijde a stoupne si před ni jako před jednu ze slavného Starostolce. Její oči se zablýskly nebezpečným potěšením. Už nemusela předstírat úsměv, nyní se radostně šklebila na všechny strany.
,,Dobré odpoledne, Dolores," pozdravil ji kolega a usedl vedle ní. ,,Už jste se koukala, co nás dnes čeká?"
,,Ano," odvětila.
,,A na co to tipujete?" otázal se muž.
,,Typický případ podvodníka a lháře," odpověděla jemně.

Slyfox si Dolores nevšiml. Dolores trpělivě vyčkávala na správný čas. ,,Takže vy odmítáte všechna obvinění?" zeptal se jeden kolega ze Starostolce.
,,Jistě. Je to hloupost. Toho bych nebyl nikdy schopný," obhajoval se Slyfox. Dolores si důležitě odkašlala a všechny oči padly na ni. I Slyfox se podíval jejím směrem.
,,Omlouvám se, že do tohoto dojemného obhajování vstupuji," začala a hrála rozpačitost, ,,ale musím se ohradit. Pan Slyfox si je jistě vědom pěti svědků, kteří odpřísáhli, že ho na místě činu viděli."
,,Dolly, vždyť se známe! Ty víš, že bych nikdy nic takového neudělal!" vykřikl Slyfox. Výhra!
,,Neoslovujte mě tímto způsobem. Nejsme přátelé, neznám vás a rozhodně vás nepovažuji za upřímného člověka," odvětila Dolores a usmála se. V hlavě jí stále hrála ta říkanka. Já ti dám Lóru, pomyslela si Dolores. Já ti ukážu, kdo z nás je teď na koni! To já teď mám moc se ti vysmívat! ,,Kolegové, jistě všichni uznáte, že takto zhýralý člověk nemůže být v normální společnosti. Jsem pro nejvyšší možný trest. Pane Slyfoxi, sice jste dlouho utíkal, ale spravedlnost si vás našla."

Nebudu slabá!