Nehybně jsem tam nahoře stála a zděšeně sledovala Adriena, který ležel bezvládně na zemi a kterému pomalinku začala téct krev z hlavy. Když už jsem se konečně přemohla k tomu přiběhnout k němu, jeho hlava se nacházela v kaluži krve a já v tu chvíli hned věděla, že mu musím okamžitě pomoct.
Jenomže...chtěla jsem mu pomoct? Nenáviděla jsem ho...
,,Promiň Adriene, prostě nemůžu.", zašeptala jsem směrem k němu se slzami v očích, popadla nejnutnější věci, co se mi dostaly pod ruku a konečně odsud odešla.
---
,,Marinette, zlatíčko pojď sem!"
,,Co se děje mami?"
,,Adrien...je mrtvý."
Teď bych asi měla hrát zdrcenou přítelkyni, že?
ČTEŠ
Dear Adrien |DOKONČENO|
أدب الهواةDrahý Adriene, milovala jsem tě tak moc, jak nikdo jiný snad ani nemůže, ale přesto jsem zjistila, že ty to samé necítíš. Ne k této stránce mé osobnosti. Ne k Marinette, ale k Berušce. - - - //shortstory// ©Marinette740 Cover by Marinette740
