Nesnáším je ! Pohled Domči Tomáš a Pavel .... Agrrrr .... Známe se od narození. Ano teď si určitě říkáte " Ty voho, když je znáš od narození. Tak co blbneš." Ano, ale to co mi provedli ve školce, v mých pěti letech, tak to neodpustím. Ve škole jsem spala, klasika, a Tom s Pavlem vzali nůžky. A hádate správně, stříhali mi vlasy, nejlepší bylo že na druhý den, jsme se měli fotit se školkou. Když jsem vztala s postílky a zjistila to, tak já jsem byla tak hodná, že jsem vzala barvy (tempery), a vylila jim to na hlavu. Tom byl od černé barvy, a Pavel od fialové barvy. Když to učitelka zjistila, byl velkej průser, a hned volala naším rodičům. Zatím co oni přišli, my jsme seděli na těch malých debilních židličkách. Moje mamka se jmenuje Carrie, a taťka Vadim. Jo jsou to YouTubeři, ale teď od toho. Ještě jsme museli čekat na Pavlovi a Tomovi rodiče, a přišli pět minut po mých rodičích. Učitelka jim všechno řekla, a naší rodiče se tam omlouvali za nás. A kdo jsou rodiče těch kluků? Nějak si to objasníme ... Vadim a Carrie jsou mojí rodiče Stejk s Marťou jsou Tomovi rodiče A Ati a Káťou jsou Pavlovi rodiče A pak jsou tu další rodiny ale to je na delší povídání. Z mojích rodičů vypadlo, že by mohli přijít na návštěvu i s dětmi. Jak jsem tohle všechno slyšela, tak jsem se na ně koukala, a dala výraz na zabití, plus jsem se na ně mračila, a oni taky. Teď je mi čtrnáct let, a jím šestnáct, a doteď se krásně nebavíme.
Zítra je poslední školní den, konečně prázdniny, já jsem dodělala sedmou třídu, a kluci prvák na střední škole. Vzala jsem si černé krajkované šaty, a černé plátěnky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přišla jsem domů, mamka s taťkou mě pochválily za dobrý prospěch. Ale byl tu problém, jak byl konec školního roku, tak k nám přišli, Tom s Pavlem a jejich rodiči. A to bych nebyla já, kdybych nešla do pokoje, a nebyla tak ceeeeeeelej den. Po asi třech hodinách, už šli domů, konečně.
Pohled Vadima(Domči taťka) "Carrie? Nepůjdem se zeptat Domči, proč je pořád v pokoji?" Carrie " Mužem, ale nevím jestli odpoví na to." Šli jsme před Domči dveře do pokoje, zaťukal jsem. Ozvalo se "Dále", šli jsme dovnitř a povídali si o tom, proč je pořád v pokoji.
Konverzace ( V - Vadim, C - Carrie, D - Domča) V : Proč jsi pořád zavřená, když jsou u nás kluci? D: Nemáme se rádi, a když jsem s nima, tak mají pytomé hlášky. C : A to jen kvůli tomu? Oni nebudou mluvit na tebe, když jsme tam my dospělí. Můžeš tam jen sedět, a jen odpovídat. V : Přesně jak říká mamka, můžeš to aspoň jednou zkusit ? Kvůli nám? A usměje se. D : Tak dobře, ale nic vám neslibuju, dobře? A také se usměji. C : Kdyby něco tak tam je prostě seřveme.
Jak jsme s ní domluvili, volala mi Yanna jestli se může stavit v pátek stavit. Řekl jsem klidně, že jsme jí dlouho neviděly.
Pohled Domči Po rozhovoru s našima jsem se šla osprchovat, dala jsem si na sebe pyžamo a lehla do postele.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvíli jsem si ještě psala s Luckou, ano ne to Pavlova sestra, chodí se mnou do stejné školy. Psali jsme si asi tak dvě hodiny, a potom jsem usla jak zabitá.
Ten minulý příběh jsem vymazala, protože jsem to měla špatně a tak. Doufám že se vám nová verze líbí. Kdyby někdo měl nějaké nápad, tak ať mi ho napíše. Vaše : Ta_Domca Btw : Sorry za chyby
