(Btw: Všechno je vymyšlené, ale něco i ne xdd)
Nesnáším je !
Pohled Domči
Tomáš a Pavel .... Agrrrr .... Známe se od narození. Ano teď si určitě říkáte " Ty voho, když je znáš od narození. Tak co blbneš."
Ano, ale to co mi provedli ve školce, v mých pěti letech, tak to neodpustím.
Ve škole jsem spala, klasika, a Tom s Pavlem vzali nůžky. A hádate správně, stříhali mi vlasy, nejlepší bylo že na druhý den, jsme se měli fotit se školkou.
Když jsem vztala s postílky a zjistila to, tak já jsem byla tak hodná, že jsem vzala barvy (tempery), a vylila jim to na hlavu.
Tom byl od černé barvy, a Pavel od fialové barvy.
Když to učitelka zjistila, byl velkej průser, a hned volala naším rodičům.
Zatím co oni přišli, my jsme seděli na těch malých debilních židličkách.
Moje mamka se jmenuje Carrie, a taťka Vadim.
Jo jsou to YouTubeři, ale teď od toho.
Ještě jsme museli čekat na Pavlovi a Tomovi rodiče, a přišli pět minut po mých rodičích.
Učitelka jim všechno řekla, a naší rodiče se tam omlouvali za nás.
A kdo jsou rodiče těch kluků?
Nějak si to objasníme ...
Vadim a Carrie jsou mojí rodiče
Stejk s Marťou jsou Tomovi rodiče
A Ati a Káťou jsou Pavlovi rodiče
A pak jsou tu další rodiny ale to je na delší povídání.
Z mojích rodičů vypadlo, že by mohli přijít na návštěvu i s dětmi. Jak jsem tohle všechno slyšela, tak jsem se na ně koukala, a dala výraz na zabití, plus jsem se na ně mračila, a oni taky.
Teď je mi čtrnáct let, a jím šestnáct, a doteď se krásně nebavíme.Zítra je poslední školní den, konečně prázdniny, já jsem dodělala sedmou třídu, a kluci prvák na střední škole.
Vzala jsem si černé krajkované šaty, a černé plátěnky.Přišla jsem domů, mamka s taťkou mě pochválily za dobrý prospěch.
Ale byl tu problém, jak byl konec školního roku, tak k nám přišli, Tom s Pavlem a jejich rodiči.
A to bych nebyla já, kdybych nešla do pokoje, a nebyla tak ceeeeeeelej den.
Po asi třech hodinách, už šli domů, konečně.Pohled Vadima (Domči taťka)
"Carrie? Nepůjdem se zeptat Domči, proč je pořád v pokoji?"
Carrie " Mužem, ale nevím jestli odpoví na to."
Šli jsme před Domči dveře do pokoje, zaťukal jsem. Ozvalo se "Dále", šli jsme dovnitř a povídali si o tom, proč je pořád v pokoji.Konverzace ( V - Vadim, C - Carrie, D - Domča)
V : Proč jsi pořád zavřená, když jsou u nás kluci?
D: Nemáme se rádi, a když jsem s nima, tak mají
pytomé hlášky.
C : A to jen kvůli tomu? Oni nebudou mluvit na
tebe, když jsme tam my dospělí. Můžeš tam jen
sedět, a jen odpovídat.
V : Přesně jak říká mamka, můžeš to aspoň jednou
zkusit ? Kvůli nám? A usměje se.
D : Tak dobře, ale nic vám neslibuju, dobře? A také
se usměji.
C : Kdyby něco tak tam je prostě seřveme.Jak jsme s ní domluvili, volala mi Yanna jestli se může stavit v pátek stavit. Řekl jsem klidně, že jsme jí dlouho neviděly.
Pohled Domči
Po rozhovoru s našima jsem se šla osprchovat, dala jsem si na sebe pyžamo a lehla do postele.Chvíli jsem si ještě psala s Luckou, ano ne to Pavlova sestra, chodí se mnou do stejné školy.
Psali jsme si asi tak dvě hodiny, a potom jsem usla jak zabitá.Ten minulý příběh jsem vymazala, protože jsem to měla špatně a tak.
Doufám že se vám nová verze líbí.
Kdyby někdo měl nějaké nápad, tak ať mi ho napíše.
Vaše : Ta_Domca
Btw : Sorry za chyby
ČTEŠ
Můj život (Vadim, Carrie Kristen)
Fiksi PenggemarJedná holka jménem Domča, zná kluky už od dětství. Ale problém je to, že se nemají rádi. Ale postupem času něco zjistí.