Oprav si to, spisovatelko!

Neopravuj si to, spisovatelko!

I v próze/dramatu se najdou výjimky, kdy je přijatelné psát nespisovně, s gramatickými chybami apod.

Přímá řeč
V přímé řeči je naprosto pochopitelné používat nespisovné výrazy. Málokdo se vyjadřuje spisovně. Když sedíte s kamarádkou na baru a kolem projde pohledný muž, nejspíš neřeknete: ,,Ten je tak hezký."
Místo toho povíte: ,,Ten je hezkej."

U přímé řeči jde o OSOBU, KTERÁ MLUVÍ. Dokonalý příklad je dohledatelný v dramatu ,,Strakonický dudák". Jazyk je ve hře prostředkem pro charakteristiku postav.
Světácký
Pantaleon Vocilka komolí česká slova, snaží se o vytříbená slova, která působí komicky.

Strojený 
Zulika a její vyjadřování je přehnaně poetické, používá hodně metafor, slovních obratů.

Lidový, český
Švanda, Kalafuna, Dorotka mluví klasickou venkovskou češtinou.

Poetický
Víly mluví ve verších.

Je jasné, že se jinak bude vyjadřovat knihovnice či učitelka a náctiletý chlapec. Jinak bude mluvit rodilý mluvčí a jinak se bude vyjadřovat cizinec (viz. Pan Kaplan má třídu rád). Jinak se s vámi bude bavit opilý člověk a střízlivý. Ono to zní logicky, ale často třeba spisovatelé na wattpadu používají v přímé řeči náctiletých naprosto spisovnou češtinu, což zní dost škrobeně.

Ich-forma

To stejné platí pro příběhy, které jsou vyprávěny v první osobě. Pokud příběh vypráví cápek, který cestuje po státech na motorce, těžko se bude vyjadřovat:
Doputoval jsem k motelu, z něhož dýchala nostalgie. Ubytoval jsem se a zamířil do blízké restaurace, kde jsem se seznámil s milou dámou jménem Nancy.
Místo toho to ten bídák podá nějak takto:
Dojel jsem k motelu, kterej byl starej jak tvoje máma. Dal jsem jim prachy, hodil si bágly na ubikaci a šel zachlastat. V hospodě jsem potkal pěknou kost, ani nevim, jak se jmenovala.

Kdežto katolický kněz spíš své zážitky popíše:
Bojoval jsem proti všem pokušením světa a vyhrál jsem nad nimi modlitbou.
Místo toho, aby vyprávěl stylem:
Stál mi, tak jsem pohonil a s výčitkama svědomí jsem usnul.

Gramatické chyby
Pokud je příběh formou deníku a píše ho dítě, je pochopitelné, že se bude vyjadřovat nespisovně a bude mít ve svém psaném projevu chyby. V takovém případě (pokud se jedná o příběh určený dětským čtenářům) by mělo být dáno najevo, že jde o záměr, aby si dítě chyby nezafixovalo.
Např.:
Dědeček mi pustil blůz. Takovej divnej druh hudby. Navíc se to sice čte ,,blůz", ale píše se to ,,blues", tak jsem z toho trochu zmatená.

---

Mimo téma... Co teď všechny ty holky mají s mafií? WTF? Mafie je nová černá? Všechny zbožňují Buscemiho? Nebo ty dívky viděly ,,Někdo to rád horké" a zamilovaly se do Psí dečky? O co jde? Už jim nestačí mít rebela, musí to být kriminálník, vrah a prznitel? Nebo naopak je to spasitelský komplex?