Oprav si to, spisovatelko!

Básník, ten má právo veta

Poezie

Kapitola sama o sobě. Poezie se dá uchopit různě a i její pojetí může být na tisícero způsobů.

Když se řekne poezie, lidé si většinou vybaví něco na způsob Shakespearových sonetů. Tedy básně, které mají svůj rytmus, svá pravidla, spisovný jazyk. Jde o ,,klasické" staromilské pojetí poezie, které se může brát jako základ.
V případě lidí, kteří neholdují poezii, se často objevuje jasná a jednoduchá definice: Básnička se rýmuje.

Přes tohle všechno, Karel Plíhal má pravdu. ,,Básník ten má právo veta." Každý poezii může chápat jinak, každý může tvořit a psát jiný druh poezie, ale stále to bude poezie.

Jako milovnice poezie vím, že pravidla, která jsou určena pro prózu, se nevztahují na poezii. Takže to, co bych hůře snášela u příběhů, naprosto toleruji u poezie.

Vulgarismy
Králem vulgárních a přesto perfektně hodících se vulgárních výrazů je (samozřejmě) Bukowski.
Byť sama sprostě nemluvím moc často a ani se mi nelíbí, když se někdo sprostě vyjadřuje na veřejnosti, k Bukowskeho tvorbě to prostě patří a neměnila bych jediné písmenko.

vždycky jsem si chtěla zamrdat s Henry Millerem, řekla,
...
doprdele, odpověděl jsem, vy holky vždycky přijdete moc pozdě.

Velká, malá písmena
V próze je základem jednoduché pravidlo: Věta začíná velkým písmenem a končí znaménkem. To v poezii může platit, ale i nemusí. Jako vždy - je to na autorovi.

a jestli tedy Bůh je
a není ve mně
ani v tobě
ale v tom prostoru mezi námi
je tou vzdáleností
proč ho necítíme?
začneme ho vnímat
když vystoupíme ze sebe?
(L. Daňhelová)

jen do toho, kamaráde, jen do toho:
dům, auto, břicho plné fazolí
(Bukowski)

Čárky
Stejně jako jiná interpunkční znaménka, čárky se taktéž nemusí objevovat v poezii.

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek
(L. Ferlinghetti)

Volný verš
Můj oblíbený.

Jsem ten, jenž miluje s bolestnou něhou,
Je země přitažlivá?
Nepřitahuje snad všechna hmota v bolesti všechnu hmotu?
Tak je tomu s mým tělem vůči všem,
které potkám nebo znám.
(W. Whitman)

Chtěla bych odtud odejít.
Někam, kde nejsou krásné ženy
a duchaplní muži, chtěla bych někam,
kde jsou jen obyčejní lidé.
(M. Kundera)