Recenze slash povídek [UZAVŘENO]

9. The Piano Boy (K-pop)

Autor: EnnTheRell

Pairing: Yoonmin

Stav: dokončené, tři části

Cover

Uf, z něj jsem trošku v rozpacích. Líbí se mi, že je nepřeplácaný, takový hodně jednoduchý a relativně minimalistický. Na druhou stranu jsem musela poměrně tápat, co na něm je. Fotka rukou v klíně u piána umístěná na pozadí s nějakým textem, navíc to všechno černobílé, na mě působí až moc splývavě. Možná bych trošku popřemýšlela o změně, protože sice ten cover zřejmě vystihuje dílo jako takové, tak přesto nemá nic, co by ho v záplavě obálek  na Wattpadu nějak odlišilo a vypíchlo. Zároveň mi ta obálka - možná tou svou (ne)barevností - evokuje pochmurné téma a docela doufám, že to tak skutečně bude. Mám poměrně náladu na něco temného, tak uvidíme. 

Anotace

Ta tady bohužel chybí. Místo ní je zde uveden jen krátký úryvek textu, který sice napovídá o čem to bude - o hledání názvu k písni -, ale přesto to není nic, co by mě nalákalo ke čtení. Proč by mi mělo záležet na tom, jestli nějaký skladatel či zpěvák nemůže přijít na název songu? Přidala bych k tomu alespoň krátký popisek, který by čtenáře navnadil, k němuž bych ten úryvek připojila. Anotace pak bude jistě lákavější a přitáhne i náročnější čtenáře. 

Děj

Příběh je situován do umělecké školy, kde jeden tanečník odchází domů, ale zastaví ho zvuky hudby. Protože je zvědavý, chce vědět název písničky. Autor neodpovídá, tak se tanečník stává postupně tichým (a někdy dle mého trošku otravným) společníkem chlapce, který hraje a cvičí svoji píseň. Je to taková oddechovka, poměrně krátká a odehrává se v relativně krátkém časovém úseku. Když pominu absenci dělení textu (k tomu se dostanu později), tak se to četlo hezky plynule, jen sem tam jsem zadrhla o kostrbatější souvětí. Autorka nešetří přirovnáními, což mně osobně vůbec nepřekáží, i když bych třeba osobně použila některé, které by mi seděly lépe, ale to už je na osobním vkusu a interpretaci. 

Děj je vcelku jednoduchý, dle autorky se jedná o črtu, kde děj ani de facto není, já bych to zařadila zhruba na pomezí črty a povídky. Každopádně ta situace byla velmi hezky podaná, uvěřitelná a nenásilná. Místy bych si trošku pohrála s dialogy, aby působily učesaněji, ale nebylo tam nic, co by mi vyloženě vystřelilo obočí vzhůru.

Co mi rozhodně vykouzlilo úsměv na tváři, byly popisy hraní na klavír. Nevím, jestli o tom autorka něco ví, ale mně jako laikovi to připadalo, jako by tomu rozuměla natolik, abych jí to uvěřila. 

Logika: Hned v úvodu, aniž by čtenáři byly postavy nějak blíže představeny, je jedna z nich označena jako mladší. Když pominu, že tohle označování osobně nemám ráda, stejně tak černovlásek, zelenoočko a další podobné výrazy, tak v této chvíli je ten příměr opravdu nevhodný. Čtenář nemůže vědět, kdo z nich je mladší nebo starší, vyšší nebo nižší. To se musí dozvědět z textu, ale v době, kdy ani nezná jména obou postav (a navíc ani není znalcem fandomu), to nepůsobí příliš dobře a mate to.  

Postavy

Upřímně se přiznávám - mám v tom bordel, ale za to autorka nemůže. Mně prostě K-pop nic neříká a ani nic říkat nebude. Není to můj oblíbený fandom a jména se mi pletou, tak doufám, že je nepopletu teď. 

V příběhu jsou dvě postavy (pokud nepočítáme školníka, který je pustí večer ze školy) - Jimin a Yoongi. Jimin na mě zapůsobil jako takový neodbytný zvědavec a Yoongi zase jako odtažitý morous. Docela jsem se divila, jak snadno Jiminovi odkryl nitro a nechal ho mu dělat společnost. Dokážu si představit tuhle povídku rozepsanou na více částí s náhledem do hlav aktérů (ačkoliv já osobně bych dala přednost HP fandomu), kde by se jejich pohnutky lépe vysvětlily, ale i vzhledem ke krátkému rozsahu to nepůsobilo násilně. 

Češtinářské okénko

Jedna moje profesorka - už si nejsem úplně jistá, která to byla, možná to byla lektorka kurzu angličtiny v zaměstnání -, měla takové moudro, které se, čím jsem starší, čím dál více ukazuje jako naprosto pravdivé: „Chyba je vždycky na první straně." A tady se mi to opět osvědčilo, ačkoliv to není nic, za co by se měl člověk stydět, jen malá čárka navíc, ale hned v prvním odstavci, v druhé větě.  

Nicméně, bylo tam toho víc, spíše překlepů a chybek z nepozornosti (ovšem na začátku třetí kapitoly se dny krátili, namísto krátily, což už je hrubá chyba, stejně tak během čtyřhry je jednou i, podruhé y). Vzhledem k tomu, že v popisku příběhu má autorka uvedenou korektorku, doporučila bych jí příběh poslat ještě jednou, případně se obrátit ještě na někoho dalšího, protože tohle není úplně nejkvalitněji odvedená práce. Stejně tak bych se zaměřila na až příliš časté označování osob. Mnohokrát to není potřeba a stačí se schovat za zájmeno, protože o kom je řeč vyplývá z textu, a není třeba napsat bělovláska a dvakrát klavíristu v jednom odstavci.

S tím souvisí i opakování slov, které opakuji v každé recenzi, takže to opakování přeskočíme a necháme tu jen drobnou opakující se připomínku. 

Psaní přímé řeči

Co se týče psaní přímé řeči a uvozovacích vět, k tomu jsem se už vyjadřovala v dřívějších recenzích, tak bych snad jen autorce doporučila nahlédnout. Tady bych k tomu jen dodala, že byla psaná poněkud nepřehledně. Mnohem lépe se čte, pokud je řeč oddělena odstavcem, napsání na nový řádek je sice fajn, ale všechno to pak působí jako jedna velká hromada textu, v níž se čtenář ztrácí a má tendence přeskakovat. 

Příklad: 

„Ahoj," řekl Honza a usmál se. „Posadíš se?"
„Ahoj," odpověděla Lenka a zahihňala se. „Moc ráda." - Takto to je to nepřehledné, zvlášť když se jedná o delší dialog. 

„Ahoj," řekl Honza a usmál se. „Posadíš se?"

„Ahoj," odpověděla Lenka a zahihňala se. „Moc ráda." - Takto je to přehlednější a je rovnou poznat, že se změnil i člověk, který mluví. 

Kánon

Jak už jsem psala, kánon neznám a u reálných osobností si ani nejsem jistá, jak bych ho mohla hodnotit, takže bych řekla, že se postavy chovaly vzhledem ke svému věku uvěřitelně. 

Závěr

I navzdory tomu, že je to K-pop, jsem si příběh užila. A pokud autorka najde korektora, který svou práci udělá dobře, pohraje si s členěním textu a omezí výrazy jako bělovlásek a podobně, příběh rozhodně zase o něco vystoupá.