TETOVANÁ KRÁSA - DOKONČENO

Úvodní slovo

Od malička jsem žila v domnění, že žijeme v demokratické zemi. Pojem demokracie jsem začala opravdu chápat až za mnoho let. Nicméně jsem byla vychována k tomu, abych každého člověka respektovala, ať už vypadal nebo se choval jakýmkoliv pro mě zvláštním způsobem.

Velice mě tedy překvapilo, když jsem vyrostla a zjistila jsem, že ve dvacátém prvním století jsou lidé, kteří nejsou schopní respektovat druhé lidi. Nechci tu mluvit o jejich původu, vzhledu ani o orientaci. Myslím si, že ještě nejsem připravená zabývat se tímto tématem. Aspoň prozatím ne.
Ráda bych se nyní zaměřila na stále aktuálnější téma, se kterým se setkávám, a tím je tetování.

Tetování-slovo, které vzbuzuje vášnivé reakce. Jedni tetování milují, druzí ho nesnášejí. Někteří ho považují za umění, vyjádření sebe sama, druzí naopak v něm vidí věci jako vězení a mrhání penězi, případně různá onemocnění. Jak to tedy je?

Pokud budete více bádat, zjistíte, že tetování není žádná velká novinka našeho století. Právě naopak. Tetování existovalo již před stovkami let. Staré kmeny ho používaly jako symbol, díky kterému se odlišovaly od jiných kmenů. Některé etnikum bralo tetování jako symbol krásy. Úpadek tetování nastal v době křesťanství a středověku. Lidé se snažili být tolik stejní a nastolit jednotlivý řád, že mnoho původních kmenů zcela vymizelo, anebo se muselo vzdát své kultury, tradic a hodnot.

Tetování se u nás objevilo až v době komunismu, kdy převládl názor-Kdo je potetovaný, je kriminálník. Do jisté míry chápu toto nesmyslné přesvědčení starší generace. Je těžké změnit názor, který člověk zastává tolik let. Nicméně nechápu, jak takovým to nesmyslům mohou věřit i lidé, kteří už měli to štěstí žít v demokracii.

Já sama patřím do skupiny, která tetování považuje za umění. Umění, které je krásné a trvalé. Avšak respektuji, pokud někomu tetování přijde zbytečné. Proč o tom tedy mluvím?
Během posledních pár měsíců jsem se potkávala se svými přáteli, kteří mi začali říkat své zkušenosti ohledně jejich tetování a reakce okolí. Některé mi přišly velmi úsměvné, druhé mi přišly až absurdní.

Rozhodla jsem se je tedy sepsat, ne proto, abych tvrdila a přesvědčovala čtenáře o tom, jak je tetování úžasná věc, ale aby se zamysleli nad tím, jak jejich reakce a slova mohou ovlivnit a zranit člověka a také nad špatností soudit člověka podle toho jak vypadá místo toho, jaký  skutečně je.