TETOVANÁ KRÁSA - DOKONČENO

ZRÁDNÁ OSMIČKA

Tuhle příhodu mi vyprávěla kamarádka, kterou zažila její sestřenice Katka.
Katka pracovala pro jednu realitní firmu. Byla u zrodu této firmy, pomáhala ji ještě s dalšími třemi přáteli založit. Filip, Marek a Petr společně s jejich firmou se pro ni stali druhým domovem. Firma měla úspěch a rozrůstala se každým rokem. Aby taky ne, dnešní realitky jsou k nezaplacení.
Katka byla v práci spokojená. Skvělý kolektiv, osmihodinová pracovní doba, plat, s kterým si mohla dovolit v létě jet k moři (a ne nutně do Chorvatska) a v zimě jet do Alp na lyže. Sen každé ani ne třicetileté ženy. Blížilo se osmé výročí od založení firmy a všichni byli plní očekávání. Katka dlouho přemýšlela, jak by toto výročí oslavili. Chtělo to něco velkého, něco nezapomenutelného. Uvažovala nad večírkem, který by se mohl protáhnout na celý víkend. Taky ji napadl krátký zájezd do nějaké pěkné destinace, nejlíp na jihu. Svěřila se s těmito nápady svým přátelům-kolegům. „Tak co na to říkáte? Myslím si, že firma prosperuje dobře a můžeme si tyhle výdaje dovolit." „Nápad to není špatný, ale my už vymysleli, jak to oslavit," řekl potutelně Petr a opřel se do křesla. „Vážně? No a jak?" zeptala se překvapeně Katka. „Nech se překvapit. Napadlo to Filipa a bude se ti to líbit. Je to něco, co by nikdo nečekal," odpověděl jí spokojeně Marek. Katka se na oba podezřele podívala, vzala si svoje věci a šla do své kanceláře. Celý den strávila tím, že přemýšlela, co by to tak mohlo být a proč jí to nechtějí říct. Je snad taky ve vedení firmy, no ne?

Na druhý den bylo domluveno, že do práce všichni přijdou jenom dopoledne a odpoledne se půjde slavit. Kde a jak, to nikdo, včetně Katky, nevěděl. Všichni sledovali čas na svých mobilech a hodinkách, a když konečně nastala ta vysvobozující dvanáctá hodina, všichni rychle vypnuli počítače, sebrali své věci a byli nastoupení před budovou jako malí školáci. Katka počkala na své tři přátele před svojí kanceláří. Držela v ruce kabelku a nedočkavě je vyhlížela. Začala chodit sem a tam a pomalu toho měla plné zuby. Bylo jí horko, nevěděla, co mají kluci v plánu a navíc ji dneska ukrutně bolela hlava. Z dálky uslyšela smích. Otočila se tím směrem. Kluci se o něčem bavili a byli dobře naladění. „Katy, nemusela si na nás tady čekat. Potkali bychom se venku," řekl jí s úsměvem Petr. „Já tu ráda počkala. Máte zase zpoždění," řekla naštvaně a chytila se Marka za nabízené rámě. Začala litovat, že si zrovna dneska vzala nové lodičky. „Neměj strach. Jsme všichni objednaní až na druhou hodinu. To v klidu stíháme," řekl samolibě Filip a otevřel dveře od vchodu. „Objednaní? Kam objednaní?" zeptala se zděšena Katka, ale odpovědi se jí nedostalo. Místo toho všichni pomalu nastoupili do aut s tím, že adresu mají už všichni poslanou v mobilu.

Katka jela v autě se svou kolegyní Jitkou, protože její auto momentálně bylo v opravně. Jitka byla milá, mladá slečna, která moc mluvila, ale když bylo potřeba, vyřídila i ty nejnepříjemnější zakázky. „Já se tak těším. Nemám vůbec páru, kam jedeme, ale přijde mi to skvělý. Taky se Katko těšíš?" zeptala se jí natěšeně Jitka a pustila rádio na plné pecky. „Jo, hrozně," zamumlala Katka a dívala se ven z okénka. „Podle mě je to super. Konečně žádná nudná večeře nebo poznávací zájezd. Takhle je to vážně překvapení," švitořila dál a začala si do toho zpívat Havana od Camily Cabello. Bože, ať už drží hubu, pomyslela si Katka a podívala se na mobil. Byly skoro dvě. Jitka najednou prudce zatočila doleva. Potom s energií sobě vlastní, nějakým Katce záhadným způsobem, se podařilo Jitce zaparkovat mezi Mercedes a Fabiu. Když Jitka vypnula motor, Katce se zřetelně ulevilo. Obě se vysoukaly z auta a hledali ostatní. Stáli na druhé straně ulice, hned na rohu. Počkaly, až přejedou auta a potom přešly cestu. Katce se to vůbec nelíbilo. Ocitli se na ulici, která byla posprejovaná, byly tu staré neudržované domy a na cestě byl větší nepořádek, než obvykle ve městech bývá. „Prosím tě, co je to za hnusnou díru?" obořila se na Filipa Katka, když se k němu konečně prodrala přes svoje zaměstnance. „No, přiznávám, že to není nejlepší čtvrť, ale kámoš tu má levný podnájem. Navíc tu nejdeme bydlet ale tetovat se," opáčil Filip a vešel dovnitř. Tetovat se? Katka stála před dveřmi tetovacího salonu jako solný sloup a lidé do ní naráželi. „Katko, tak pojď," zatahala ji za rukáv Jitka a spolu vešly do salonu.