TETOVANÁ KRÁSA - DOKONČENO

ZLOMENÉ SRDCE

    O jarních prázdninách v neděli, jsem se měla potkat se svým kamarádem Martinem. Neviděli jsme se už pár týdnů a potřeboval pomoc s přípravou na maturitu. Přišel přesně ve tři hodiny odpoledne, jak jsme se domluvili. Tu dochvilnost jsem ocenila, protože jsem ještě měla večer v plánu psát referát, který jsem už dvakrát nedonesla. Uvařila jsem nám kafe, nasypala sušenky, připravená mu začít vysvětlovat věci do češtiny. Samozřejmě, že místo přípravy na maturitu jsme probrali všechno možné-jeho cesty (je zapálený rybář a jezdí chytat kapry snad po celé Evropě), kdo se s kým rozešel a dal dohromady, nové seriály, až nakonec si všiml, že mám nové kérky. „Skvělá práce," řekl uznale a vzal si sušenku. „A tvýmu to nevadí?" Myslel tím mého přítele. „Proč by mu to mělo vadit?" nechápala jsem a usrkla si kafe. „Nevím. Ne všichni mají rádi tetování. Třeba kámoš ode mě ze školy se rozešel se svou borkou právě kvůli tetování." „To nemyslíš vážně." „Ale jo. A to spolu byli už dva roky." „To mi musíš říct celý," vybídla jsem ho a tak se neochotně narovnal a všechno mi řekl.

   Martinův spolužák se jmenoval Antonín, ale všichni mu říkali Tonda, někdy Tonička. Podle všeho z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený.
Tonda chodil s Mirkou už druhým rokem. Byla od něj starší o rok a skoro nikdo nechtěl věřit, že má Tonda ženskou. Tonda byl totiž zamlklý kluk, který žil jenom počítačem a programováním. Proto nikdo nečekal, že si najde holku a ještě s ní tak dlouho vydrží. Díky Mirce začal chodit víc ven, na různé akce a začal se i více bavit se spolužáky ze třídy. Konečně zapadl do kolektivu. Mirka chodila na zdravku a chtěla si podat přihlášku na výšku. Slíbila si, že pokud ji vezmou, řádně se za to odmění.

    A pak to přišlo. Bylo 28. února. Mirka poslala přihlášku a 3. dubna už psala testy. Výsledky se měla dozvědět za tři týdny. Mezitím byla s Tondou na koncertě a potom se spolu učili na maturitu. Bohužel, kromě počítačů, nebyl Tonda moc studijní typ, ale pořád měl rok ještě čas. Mirka však ne. Nic z toho jí však nevadilo. Netrpělivě čekala na výsledky. A pak to přišlo. Do mailu, jí přišlo vyjádření. Byla přijatá. A neuvěřitelně šťastná. Konečně bude studovat, co si vždycky přála. Doma se to samozřejmě pořádně oslavilo. A Tonda na ni byl náramně pyšný. Oba si slíbili, že ještě nějak doklepou tu maturitu a po ní se k sobě nastěhují. Ideální budoucnost.

    Mirka měla čtrnáct dní k přípravě na zkoušky u maturity. Ale přece nebude všechny dny sedět jenom u knížek. Stejně se toho nejvíc naučí poslední tři dny jako celé čtyři roky na střední. Zavolala tedy své sestřence a domluvila se s ní na své odměně za přijetí na vysokou. Mirka už si s tou myšlenkou pohrávala od září, a čím více nad tím přemýšlela, tím více to chtěla. Přála si tetování. Ve škole už ho měl skoro každý a to byla prvotní pohnutka proto, aby na tetování kývla. Jenže potom si začala hledat různé obrázky a videa a objevila v tetování jistý druh umění. O Vánocích tak už začala přemýšlet nad tím svým. Mirka byla malá, štíhlá holka s krátkými černými vlasy, zelenýma očima a úzkou pusou. Byla přesně taková ta holka, která vám zlepší den, když se na vás usměje, ale pánové z ní nepadají do kolen. Nijak ji to nevadilo. Ráda poslouchala Kabáty a profesi zdravotní sestřičky brala velmi vážně. Takže musela najít dokonalé tetování, které by se pro ni hodilo. Přemýšlela nad věcmi jako srdíčko, injekční stříkačka, brýle nebo i různá loga Kabátů. Nic z toho ji ale neoslovilo. A potom, když u nich Tonda trávil Silvestr, jí to došlo. Co miluje nade všechno na světě? Kromě Kabátů a pomáhání lidem? Tondu! A tak si vytvořila velké T, krásně vystínované a kolem něj rozšplíchnou krev. Bylo to perfektní. Poslala to své sestřenici, která chodila s tatérem Kubou a domluvili se na termín. Tondovi o tom nic neřekla, chtěla ho překvapit.

    Natěšená, se v pondělí na devět, vydala do salonu. Musela vstávat už v sedm, aby stihla autobus, který ji zavezl do města. Sestřenice už ji čekala na autobusové zastávce. Když vystoupila, objaly se a hned zamířily k salonu. „Nemusíš se vůbec bát. Skoro to ani neucítíš, " uklidňovala ji sestřenice. „Nemám strach. Jani, a myslíš, že se to bude Tondovi líbit?" „Určitě. Přece si necháš vytetovat jeho jméno. Teda první písmeno jeho jména. A to už něco znamená," uklidňovala ji Jana. Otevřela dveře a vešly do salonu. Kuba se zrovna skláněl nad stolem a doladoval něčí návrh. Když je uviděl, usmál se a šel k nim. „Konečně. Už jsem se bál, že sis to rozmyslela." Mirka zakroutila hlavou. „Ne, to ne. Ale autobus měl zpoždění." „No jo. Bydlet na vesnici, to tak! Tady to vidíš," řekl směrem k Janě, která ho už druhý měsíc přemlouvala, aby se odstěhovali na vesnici do pěkného domečku. Jana převrátila oči v sloup ale i tak za ním šla a objala ho. „Ale stejně tě jednou přemluvím, " mrkla na něj a šla dozadu do skladu pro vodu. „Uvidíme," zavolal za ní Kuba a zasmál se. Mirka si připadala jako největší křen. Byla celkem vděčná, když ji Kuba vybídl, ať si sedne do křesla, že se do toho pomalu pustí. Mirka se rozhodla si nechat kérku vytetovat pod levým žebrem. Přišlo jí to tak nejlepší a navíc to bude moc schovat jako překvapení. Celé tetování zabralo hodinu a půl a potom se ještě Mirka s Janou zastavily v obchodě, koupit něco pěkného pro babičku k svátku.