Krok ke štěstí

Kapitola 1 - Odvaha nebelvírky

Ginny Potterová stála uprostřed prázdného pokoje a nevěřícně zírala na krátký vzkaz na svatebních šatech své nejlepší kamarádky. Vyčítala si, jak byla špatná kamarádka. Nepoznala, že není Hermiona šťastná. Byla tak nadšená, že se bude její kamarádka konečně vdávat, že si nevšimla žádného náznaku. Vlastně to spíš nechtěla vidět a namlouvala si, že je jen nervózní. Dívala se na onen vzkaz a přemýšlela kvůli komu nechala jejího bratra před oltářem. Hlavou jí proběhlo jedno jméno, o kterém se zmínila jen jednou a upřímně doufala, že se mýlí, ale všechno nasvědčovalo opaku. Rona to zničí. Už teď věděla, že bude zuřit, až se dozví všechno. Stála v prázdném pokoji a přemýšlela co dál. Jak to má Ronovi říct, když někdo zaklepal a do dveří strčil hlavu její manžel Harry.

"Hermiono, Ginny, už je čas." promluvil s úsměvem, ale zarazil se, když spatřil jen Ginny. "Kde je Hermiona?" zeptal se zmateně.

"Pryč." odpověděla stále šokovaná Ginny.

"Cože? Jak to myslíš?" Zděsil se Harry.

Ginny jen ukázala na lístek, stále připíchnutý na šatech a ztěžka se posadila na postel.

"Musím se pokusit najít své štěstí. Moc mě to mrzí. Odpusťte mi. Hermiona" četl nahlas Harry. "Co to má znamenat?"

Ginny se podívala konečně na Harryho s lesknoucíma očima a řekla: "Hermiona s Ronem nebyla šťastná. Těch náznaků bylo spoustu, ale já to nechtěla vidět. Jsem hrozná kamarádka." Rozplakala se a složila hlavu do dlaní.

Harry k ní okamžitě přispěchal a objal jí kolem ramen. "Nikdo to nevěděl. Já jsem taky nic netušil. Nechápu, proč nic neřekla. Proč utekla? Mohla to přeci jen říct." ptal se zmateně Harry.

Ginny vzlykla a řekla: "Myslím si, že miluje někoho jiného. Jen doufám, že se mýlím. Rona to zničí a jestli mám pravdu a je to opravdu ten, kdo si myslím, tak bude Hermionu nenávidět."

Harry se na ní udiveně podíval. "Ty tušíš, koho může Hermiona milovat tolik, že se bojí nám to říct a raději utekla?"

"Já nevím." plakala dál Ginny. "Mám jen takové tušení. Víš, jednou jsme ho potkali na nákupech a Hermiona jakoby zamrzla, když ho viděla. Dívali se na sebe snad věčnost. Už jsem myslela, že se k sobě rozeběhnou, když na něj někdo zavolal a on odešel. Myslím si, že on jí taky miluje, ale Hermiona to neví. Díval se na ní jako na poklad, který mu nikdy nebude patřit a ona zase na něj jako na nesplněný sen."

Harry se na ní nechápavě díval. "Počkej, Ginny. O kom to mluvíš? Vždyť to mohla říct. Láska k jinému není důvod k útěku."

Ginny se na něj uslzeně podívala a řekla: "Já si myslím, že se bojí, že ho nepřijmeme. On je to totiž Draco Malfoy."

"Cože?" vykřikl šokovaně Harry. "Ale jak? Vždyť se nenáviděli. Vždyť se ani neviděli."

"Já nevím, Harry." začala znovu plakat Ginny. "Někdo to teď musí říct Ronovi. Tuhle mojí domněnku si ale nechám pro sebe. Už takhle to pro něho bude těžký."

Harry jen přikývnul. "Půjdu mu to říct." řekl a s lístkem v ruce odešel z místnosti.

Seděla v kavárně v klidné části mudlovského Londýna a nepozorovaně si pročítala Denního věštce. Nevěděla, jak má dál pokračovat. Ubytovala se v malém hotýlku v mudlovském Londýně a snažila se vymyslet svůj další postup. Do svého bytu už se nevrátila a v nejbližších dnech to neměla v plánu. Dala výpověď v práci, aby se vyhnula konfrontaci od Harryho, Ginny nebo dokonce Rona. Musí jim to vysvětlit, ale momentálně na to nebyla připravená. Vlastně oni zřejmě také nebyli připraveni na její vysvětlení. Potřebuje novou práci a také nějaký malinký byt, odkud by mohla začít plánovat co dál. Nalistovala stranu s inzeráty a začala pročítat nabídky prací. Neměla moc možností. Bez praxe a zkušeností v jiném oboru, ale hlavně se nemohla vrátit na ministerstvo nebo někam do veřejného sektoru. Povzdechla si a dál pročítala inzeráty. Moc toho tam pro ní nebylo. Samé pozice nabízené ministerstvem nebo požadovaná odborná praxe.