Cesta za láskou

24. kapitola 💋

Tato kapitola je věnována Sarka190. Snad se ti bude líbit.

Z pohledu Karol

Došla jsem k divadlu, kde už byla policie ,,Promiňte, ale jsem nesmíte" přišel ke mně strážník ,,Dobrý den já jsem Karol Sevilla to já jsem vám volala" ,,To jste byla vy?" ,,Ano. Víte něco nového o Valentině?" ,,Bohužel ne, ale podle kamer jí nějací muži nasilím dostali do černé dodávky" ,,A víte, kde by ta dodávka momentálně mohla být nebo alespoň komu by mohla patřit?" ,,Bohužel spz auta byla kradená a ti muži na sobě měli masky. Nemáme nic čeho bychom se mohli chytit" ,,Achjo" povzdechla jsem si ,,Mohla by jste jít s námi na stanici? Potřebujeme se vás zeptat na pár otázek" ,,Můžu, ale bohužel nemám moc času. Odpoledne mám zkoušku" ,,Nezdržíme vás dlouho" ,,Tak dobře" souhlasila jsem a nastoupila do auta.
Už mně tu drželi přes dvě hodiny. Za půl hodiny začínala zkouška zatím to nevypadalo, že bych odsud mohla tak do půl hodiny odejít. Rozhodla jsem se zavolat Serğovi.

Hovor

,,Ahoj Karol, potřebuješ něco?" ,,Ahoj, chci se omluvit, že nedorazím na zkoušku. Jo a omlouvám se i za Valentinu" ,,Karol, vážně nemůžeš přijít? Je to první zkouška po pauze je důležité, aby jste tu byli všichni. Proč nemůže Valentina?" ,,Valentinu unesli a já jsem už přes dvě hodiny na policii jako svědek" ,,Cože?! Kdo ji unesl?" ,,To nevím" ,,Kdyby měli být hotový s výslechem?" ,,To taky nevím" v tu chvíli do místnosti vešel policista. Dala jsem si telefon dál od ucha a přikryla sluchátko ,,Můžu se zeptat, kdy budu moct odejít?" ,,Tak do hodiny, bychom měli být hotový" ,,Do hodiny?! Nešlo by to urychlit? Víte za čtvrt hodiny mi začíná zkouška a je dost důležité abych tam byla. Stejně už jsem vám řekla všechno co vím." ,,Zeptám se vrchního komisaře. Uvidím co se dá dělat" ,,Děkuju" strážník odešel a já jsem pokračovala v hovoru ,,Karol jsi tam?" ,,Jo jsem. Mluvila jsem se strážníkem" ,,A co říkal?" ,,Že by mě do hodiny mohli pustit" ,,Dobře, napíšu všem, že zkoušku odložíme na zítra. Po tom všem by nebylo moc rozumné chtít po tobě aby si ještě zpívala" ,,Díky" ,,Přijede tě Ruggero vyzvednout?" ,,Ne, proč?" ,,Jste spolu, ne?" ,,Ne nejsme" ,,Aha. A má tě kdo vyzvednout?" ,,Ne, nemá" ,,Tak pro tebe přijedu na stanici. Nenechám tě samotnou" ,,Děkuju" ,,Tak do 15 minut jsem tam. Hlavně nikam nechoď a počkej na mě" s úsměvem jsem zavěsila a dál seděla na židli ve výslechovce. 

Konec hovoru

Za chvilku přišel strážník ,,Můžete jít" otevřel dveře dokořán aby naznačil, že to myslí vážně. Podepsala jsem pár dokumentů a odešla z policejní služebny. Vyšla jsem na parkoviště a čekala na Serğa. Za chvíli se na parkovišti objevilo auto z něj, ale vystoupil Ruggero. Zamkl auto a přešel ke mně ,,Ahoj" ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně ,,Volal mi Serğo, abych pro tebe přijel" ,,Aha. Řekl ti co se stalo?" ,,Ano, vím, že Valentinu unesli" když to řekl nahlas v očích mě začaly pálit slzy ,,Tak moc bych si přála, aby tohle všechno byl jenom špatný sen" ,,To jsme dva. Pojď odvezu tě domů" ,,Můžu tě o něco poprosit?" ,,Ty můžeš všechno" ,,Mohl by si dneska zůstat se mnou? Asi bych se tam dneska sama bála" ,,Jistě, když si to přeješ" ,,Díky" otevřel mi dveře od auta a já nastoupila. Nebyla jsem si jistá tím jestli je to správné nebo ne, ale dneska jsem ho potřebovala mít u sebe.

Takže, chci se vám omluvit, že minulý týden nevyšla žádná kapitola, ale bohužel jsem to teď neměla úplně jednoduché. Od poloviny týdne jsem nemocná takže úplně nebyla nálada na psaní.
Těším se zase u příští kapitoly.

                             ***

Poslední věc, kterou bych tu chtěla zmínit a mám takový pocit, že to teď řeší úplně všichni je to, že v noci z úterka na středu nás opustil pan Karel Gott. Upřímně to byla pro mě dost šokující zpráva. Nikdy jsem nebyla jeho velkou fanynkou, ale dá se říct, že mě jeho smrt docela dost zasáhla. Neumím si svět bez něho představit byl tu vždycky, celý můj život a najednou je pryč. Jeho hlas a osobnost tu už navždy budou s námi v jeho písních, ale i tak už to nebude jako dřív. Bude to zkrátka jiné.

Vaše Val