Levi... [Riren]

10. kapitola

Nic kromě tvého prosícího hlasu nevnímám. Okolo mě je jen temnota a malé světlo v dálce, které mě láká k sobě..

Tak moc mě všechno Levi mrzí tak moc..kdybych dával na tu cestu pozor..kdybych se ti nepřipletl do života. Nemuselo to takhle skončit..

,,Erene...tak..tak moc se ti omlouvám. Byl jsem takový hlupák, a pořád jsem. Vrať se mi prosím..prosím Erene" vzlyknu a chytnu ho za ruku. Pozoruju ho od rána do večera a tak moc doufám, že se probudí..tak moc v to doufám.

,,Mladý pane. Už budete muset jít. Čas pro návštěvy skončil.."

Kouknu se na sestřičku a přikývnu. ,,Zatím se měj Erene. Zítra tě přijdu znovu navštívit, a slib mi prosím..že už se pokusíš probudit. Prosím"

Vydám se pomalu pryč z tvého nemocničního pokoje. Domů se mi od tebe nechce, ale musím..

Jednu důležitou věc jsem si za ten týden Erene uvědomil a to, že o tebe nechci přijít, že tě ve svém životě potřebuju.

A to strašně moc..

Dojdu před dům, otevřu dveře a vejdu dovnitř. Lehnu si na gauč a přivřu oči. Začnu si vzpomínat na ty naše nádherné zážitky, které jsme spolu prožili. V těch vzpomínkách jsem si tě pamatoval šťastného, protože to tak bylo. Nešťastný si totiž byl až teď. Teprve až teď co se ti stala tahle nehoda, jsem si uvědomil ještě jednu důležitou věc..spíš cit k tobě..