Resident evil jinak

2 výjezd konvoje

Když jsme se vrátili ostatní už na nás nervózně čekali jak jsme dopadli. Zásoby jídla jsme nechali ve skladišti. Děti věci ohledně oblečení decke a hraček jsme odnesli vedle do budovy. Děcka řekla jsem k novým dětem co jsme dnes zachránili. Vyberte si jednu z postelí a od dnešního dne tu budete bydlet s ostatními. A co naši rodiče zeptala se asi šestiletá dívka. Neboj se Carmen až to bude bezpečné s rodiči se sejdete. Večer jsme se všichni ještě na večeřeli a pak jsme šli všichni spát od našich počítačových mágů jsem se dozvěděla že z mého vysílání udělali smyčku která se vysílá pořád dokola. A i když nesedí u počítače aby jí jednou začal spustili přehrává se smyčka pořád dokolečka. Mockrát děkuji to se hodí řekla jsem nadšeně. Zítra vyjedeme zas! Řekla jsem zase ostatním. Možná se nám přidá víc dětí to se uvidí. 2. Den jsme vyjeli znovu na výpravu za záchranou dětí. Projížděli jsme znovu pomalu celým městem. A opravdu nějaké domy označili abychom jejich děti zachránili. Když v tom jsem si všimla červeného šátku přivázaný na Brance školky. Lidi viděli jste to řekla jsem do vysílačky a mě slyšeli v dodávce. Co se děje? Viděli jste ten šátek přivázaný k brance školky? Ano ale podle mě ve školce nikdo není jen ho tam někdo zapomněl?No ale to nemůžeme riskovat co když tam opravdu nějaké děti jsou a potřebují naši pomoc. Takže tu hlídejte a my všichni jdeme. Branka byla zavřená takže jsme jí museli potichu přelézt. Pak jsme se vydali ke vchodu a když jsme se konečně dostali do budovy hledali jsme nějaké přeživší. Ze sklepa už jsme slyšeli nějaké zvuky. Ale tam jsme nešli měla jsem takové tušení že tam někoho zavřeli A tak jsme se vydali do patra. Otevřela jsem dveře ale nikoho jsem neviděla a tak jsem potichu zavolala. Haló je tu někdo, je tady někdo přišli jsme vás zachránit! Bez rohu místnosti se najednou zvedla nějaká holčička a postupně po ní i ostatní. Vy jste nás opravdu přišly zachránit zeptala se naše kuchařka se zbláznila naše paní učitelka ji zavřela ve sklepě. Dobrá práce přikývla jsem. A nedokáže se odtamtud dostat ven? Ne dveře jsou zamčené a jsou naštěstí bez oken. Dobře takže vás teď budeme muset přemístit do autobusu ale budete muset být úplně naprosto tiše a rozumíte mi děti! Ano řekli sborově! A jak jste dokázali ochránit tolik dětí zeptala se se učitelky a kolik vám vlastně je nevypadáte na víc jak na 20? No když vypukla epidemie měla naše druhá učitelka dovolenou. Musela jsem se o všechny děti postarat sama. Nejhorší na tom bylo že jsem tu jenom na praxi ,studovala jsem do té doby pedagogiku chtěla jsem se stát učitelkou nebo vychovatelkou. A není mi 20 ale 23 dodala učitelka jménem Sára.Dobře a máte klíče od branky dole aby jsme nemuseli lézt přes plot? Jistě branku jsem zamkla protože jsem se bála že by se dovnitř mohl někdo dostal protože jinak by se dostali do budovy stačí že naše kuchařka se změnila řekla smutně Sára. A nevíte jestli tady byly nějaké zásoby v jídelně? Bohužel ne všechno nám vozili denně úplně čerstvé. Rozumím tak zabalíme aspoň tady pár hraček aby jste spali na těhle těch matracích? Ano ale moc jsme toho nenaspali protože se ze sklepa ozývala naše kuchařka. Jistě tomu rozumím ale nebojte se převezeme vás do lepšího místa kde se konečně dobře vyspíte. Vzala jsem společně s dalšími čtyřmi lidmi z naší skupiny několik matrací protože to byly ty menší lépe se nesly když jsme došli k plotu rozhlédla jsem se jestli náhodou neuvidím nějakého zombíka naštěstí jsem žádného nezahlédla i z vysílačky mi hlásili že nic nevidí. No tak jsem mezi prvními vyhledat autobusu kde už čekal Petr. Hned otevřel dveře autobusu aby mohli nastoupit ostatní na svými zbraněmi chránili a hlídali prostor a my nakládali děti od tří do 7 let do autobusu. Za chvíli nám v autobuse sedělo 30 dětí a my se mohli vydat na další cestu. Kam jedeme teď zeptala se Sára? Musíme projet ještě zbytek města protože nejste jediný kdo možná potřebuje pomoct.ano jistě to já chápu přikývla Sára a řekla dětem že budou muset celou cestu být zticha. Projížděli jsme úplně tiše městem a cestou nabírali další děti z různých domů s dalšími zásobami. Když jsme se pak navečer vrátili náš autobus byl plný k prasknutí. Pavel nám přišel jako vždy otevřít a po nás zase zavřít vrata.kde to jsme zeptala se Sára když jsme zastavili uvnitř budovy. Nebojte se jste v bezpečí jsem se žádný zombie nedostane a i kdyby přesuneme se v autobusech a v jiných dopravních prostředcích. Jasně děti jsme postavili vedle autobusu a ještě jsme vyndali zásoby a přidali k ostatním matračky jsme na skládali zatím vedle zásob měli jsme jich asi tak 15. Pak už jsme zavedli děti do jejich nového domova. Děti vlezte si do postelí které tu ještě zbyly ale klidně můžete spát i po dvou by se takové drobnější řekla jsem třeba směrem ke dvoum holčičkám které se drželi za ruce. A ty samozřejmě hned přikývli. Několik dalších dětí jsi polehalo po dvojicích. Dneska vás přijel opravdu hodně řekla Lucie. No víš museli jsme evakuovat školku. Jasně tak teď už tomu rozumím zvlášť když je tady nejvíc děti od tří do sedmi let. Ano ale všechny  je musíme ochránit. Vždyť i v nich je naše budoucnost. A co se bude dít zítra pojedete zas? Ano pojedeme vím že když tu nejsme připadáte si tu sami s tolika dětmi. Ale to není pravda hrajeme různé hry a zabavíme je to není zas tak složité jo já vám v tom můžu pomoct řekla Sára. A ty jsi kdo zeptala se Lucie? Jsem Sára a byla jsem na praxi ve školce kterou museli evakuovat. Aha rozumím takže těm dětem víc rozumíš. To jsem neřekla ale jsem s nimi ráda.No nic děvčata nebudeme se hádat důležité je abychom ochránili. A zítra znovu vyjede konvoj a uvidíme kolik dětí se zachrání tentokrát. Jasně přikývl a Lucka a vrátila jsem dětem.

Pokračování příště!