Osud

Kapitola 1-Stěhování

Ahoj,jsem Carol a vítej v mém příběhu o škole,nenávisti,lásce a celkově mém životě.

Sobota.Konečně sobota.Dnes mě vzbudilo lehké šimráni slunečních paprsků na mém nose.Ano,zase jsem zapomněla zadělat závěs.Promnula jsem si oči a vstala z postele.Po celém těle mi projela husí kůže,když jsem si stoupla na tu strašně studenou podlahu.Prošla jsem se pokojem přímo do koupelny kde jsem uviděla můj hrůzný obličej a mé všude stojící vlasy.Snažila jsem se to tedy napravit a tak jsem si udělala culík,který k mému překvapení dopadl dokonale a makeup,který dopadl ještě lépe.Perfektní linky,stíny a rty.Ach jak já miluju svůj život,ale to jsem ještě nevěděla co mě dneska čeká.Vyšla jsem z koupelny a šla po schodech dolů a co to?Všude popsané krabice a v něm naše věci.Prošla jsem tím skladištěm a sedla si ke stolu v jídelně.Tam už na mě čekala mamka,taťka a mí dva mladší sourozenci Emily a James.Ach ta vůně.Dneska jsme měli vafle.Všichni byli strašně potichu což se moc často nestává a proto jsem se zeptala co se děje??Ale to jsem neměla.Rodiče se na sebe podívali,otočili se zpět na mě a řekli mi tu nejhorší věc,kterou teenagerovi můžou rodiče říci.Stěhujeme se!!!!Zvedla jsem se tak rychle,že jsem nestačila ani cokoliv říct a rychle utekla do pokoje.Achjo.Dneska jsem myslela že se mi bude všechno dařit.Ale můj osud mi připravil tohle.Asi mě nemá rád.Nesnáším svůj život.Cítila jsem každou slzu,která mi stekla po tváři.Každá velikosti hrášku.Brečela jsem tak moc až se mi z toho roztekl celý makeup a jak jsem tak brečela do polštáře zůstali mi tam po mých namalovaných řasách černé skvrny.Když jsem se dostatečně vybrečela napsala jsem své nejlepší kamarádce.

C-Carol,S-Stella

C-STELLO!!!!!!
S-Co se děje Carol?
C-STĚHUJEME SE!!!!!
S-Cože??Ne!!!!!!
C-Musíme se sejít.V 12:00 v parku u vrby.
S-Ok a Carol hlavně klid.
C-Zkusím to tak zatím
S-Zatím

Vyšla jsem z pokoje a namířila si to rovnou do koupelny kde jsem si spravila makeup.Rychle jsem seběhla schody a zeptala se rodičů ještě na pár detailů.Když jsem zjistila to co jsem potřebovala utíkala jsem si pro boty a rychle do parku za Stellou.Ta už tam ovšem čekala.Koukla jsem se na hodinky a ukazovali 12:05.Stella mě obejmula a jenom se pousmála.,,Už zase pozdě Carol."řekla mi s úsměvem na tváři a lehkým chichotáním.,,Jako by jsi mě neznala"zasmála jsem se jí do tváře.Sedli jsme si na lavičku k velké vrbě a začala jsem ji vyprávět co se dneska stalo.Obě jsme začali najednou brečet.Nebylo se čemu divit.Takhle smutná zpráva byla pro nás zdrcující.Patřili jsme k sobě jako ovladač k televizi,myš ke klávesnice a spousta dalších dvojic.Měli jsme úžasnou třídu a byli jsme ty nejlepší,nejvtipnější a nejoblíbenější holky ze třídy.Proč mi tohle dělají?!,,A kdy odjíždíte??A kam vlastně odjíždíte??"řekla mi Stella se slzou,která ji stékala po tváři.,,Vypadá to že v neděli jedeme pryč.A jedeme se asi tři kilometry odsud.".,,Tak to by jsme se mohli výdat.Občas bych za tebou dojela autobusem.".Nezmohla jsem se ani na odpověď a tak jsem jenom přikývla.Když už jsme se zvedli z lavičky tak se Stella rozhodla,že mě půjde doprovodit domů.Přece jenom to má po cestě tak proč ne že jo.Když jsme došli k našemu domů asi hodinu jsme se objímali a opět brečeli.,,Tak Ahoj a napiš mi.Hlavně mi piš."řekla a já na ni pokývla hlavou a zamávala ji na rozloučenou.Otevřela jsem dveře a bylo tady ještě více krabic než předtím.To mi zase nahnalo slzy do očí.Rychle jsem chtěla utéct do pokoje,ale než jsem to stačila udělat zastavila mě mamka,která mě upozornila na to že bych se měla začít balit a tak mi nezbývalo nic jiného než si začít uklízet pokoj a skládat věci do krabic.Když už jsem to měla hotové myslela jsem,že se zase rozbrečím.Vzpomněla jsem si na úplně všechno.Na mé první úkoly,na čajové dýchánky se Stellou a spousty plyšáky,jak jsem tady s tátou dělala své první projekty do školy a nebo třeba když jsem tady viděla první kroky Emily.Spousta krásných vzpomínek,ktere se vážou tady k tomu pokoji tady k tomu domu.Ach.Nechci toto místo opustit,ale bohužel asi budu muset.Sedla jsem si na postel a tak jsem se jenom koukala po pokoji když v tom jsem to uviděla.Pod stolem ležela moje panenka,kterou jsem dostala k mým 1.narozeninám.A opět se mi vybavilo spoustu vzpomínek jak jsem si s ní hrála.Jako malá jsem s ní dělala úplně všechno dokonce se se mnou i sprchovala.Zvedla jsem ji,pohladila po vlasech a strčila zpět do krabice s nápisem důležité.Dneska už jsem neměla na nic náladu tak jsem to zabořila rovnou do postele.Snad to zítra bude lepší.

Jestli se vám líbilo tak pište do komentářů.Jestli chcete další díly tak pište taky do komentů.