Harry dorazil domů a okamžitě se ocitl v zajetí bledých paží. Draco se sice už dostal z bodu, kdy ho bylo nutné neustále hlídat, aby nezačal propadat záchvatům paniky, ale stejně zůstával nerad úplně sám.
„Jsem rád, že jsi doma,“ zamumlal Harrymu do krku a pevněji se k němu přitiskl.
„Já taky,“ povzdechl si Harry a opatrně postupoval s Dracem směrem k pohovce, kam se svalil a stáhl si blonďáka do klína. „Té práce je čím dál víc. Jak kdyby zločinci čekali, až budeme mít podstav,“ zavrtěl unaveně hlavou a vzdychl, když mu Draco začal jemně masírovat krk. „Jaký jsi měl den ty?“ zeptal se zvědavě. Věděl, že Draco plánoval jít k matce.
„Dobrý. Byl jsem u matky. Věřil bys, že se rozhodla věnovat Manor sirotčinci pro kouzelnické děti?“ uchechtl se pobaveně. „Pak jsem se stavil na ministerstvu a nahlásil, že se v pondělí vracím do práce. Jo a pozval jsem Rona a Hermionu v sobotu na večeři,“ dodal a Harryho opět překvapilo, jak dobře Draco s jeho přáteli od své záchrany vychází. Pobaveně si pomyslel, že kdyby Lucius věděl, co svým jednáním způsobí, radši by se do toho nepouštěl.
„Do práce?“ vyhrkl Harry, když mu došlo, co Draco řekl.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
