Harry vstal tentokrát dřív než Draco. Ne, že by toho v noci moc naspal, ale potřeboval se dostat do kuchyně první, aby se pokusil blonďáka uklidnit, dřív než ho prokleje. Uvařil kávu a nachystal snídani. Usadil se s hrnečkem proti dveřím a čekal.
Když Draco vstoupil do kuchyně, nevěřil vlastním očím. Potter byl vzhůru a dokonce udělal snídani. Zamrkal, ale obraz zůstal stejný. Zaostřil pohled na nervózního Harryho a všiml si, že má kruhy pod očima a klepou se mu ruce. Ten idiot snad vůbec nespal, prolétlo mu hlavou. Vytáhl hůlku a potlačil touhu protočit očima, když uviděl záblesk strachu v Potterových očích.
„Nejdu tě proklít,“ odfrkl si, když přivolával ze své ložnice povzbuzující lektvar.
„Tak otrávit?“ zamumlal Harry, když spatřil vzduchem připlouvat flakonek.
Draco zoufale protočil očima a podal mu lektvar.
„Proč bych to měl dělat?“ pozvedl obočí a čekal na Potterovu reakci.
„Ten včerejšek… Já… Ne-Nevím co, …,“ začal Harry koktat ve snaze přijít na vhodnou omluvu svého jednání.
„Pottere,“ přerušil ho Draco, kterému ho začalo být docela líto, „pokud to uniklo tvojí pozornosti, tak jsem se nebránil, nestěžoval si, ani se ti v noci nijak děsivě nepomstil. Takže přestaň koktat a vypij ten lektvar dřív, než se zhroutíš.“
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
Fiksi PenggemarTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
