Návrat do Londýna byl jako rána palicí. Sotva podali hlášení o úspěšně splněném úkolu, objevil se na oddělení Lucius Malfoy a povýšeně se dožadoval uvolnění svého syna z práce kvůli důležité rodinné záležitosti. Draco jen stihl naznačit Harrymu, že se ozve později, a už byl otcem odváděn ke krbům v přízemí.
Harry, rozhozený z rychlého odchodu svého nového přítele, zmateně postával na místě a mračil se. Opravdu neměl Luciuse Malfoye rád a měl trochu obavy, co plánuje. Povzdechl si, snad to nebude nic vážného.
Když se konečně otočil k odchodu, narazil na Rona a přijal jeho pozvání na večeři. Stejně doma nic neměl. Brzy toho však začal litovat.
„To muselo být strašný," odfrkl si Ron s plnou pusou, „tak dlouho být pořád s tím slizkým hadem. Určitě jsi se nemohl dočkat domů."
„Ani ne," zamumlal Harry a ani se nesnažil zakrýt svoji rozmrzelost nad Ronovým výlevem.
„Harry?" oslovila ho opatrně Hermiona, která začínala tušit, že se hodně věcí změnilo. „Nechceš nám něco říct?"
Zhluboka se nadechl a dřív, než ztratil odvahu, vyhrkl: „Chodím s ním."
„Cože?" zařval zděšeně Ron, když mu došlo, co jeho přítel řekl. „Harry, soustřeď se, prosím, je to Malfoy. Určitě na tebe použil nějaký podlý trik."
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
