Harry celou dobu Draca pevně objímal a probíral se jeho vlhkými vlasy. Pozorně ho poslouchal a všímal si změn v jeho hlase a držení těla. Muselo to pro něj být těžké, když ho takto zradil vlastní otec. A navíc ho připravil o hůlku. Když o tom mluvil, slyšel Harry v jeho hlase směs vzteku a smutku. Žádný kouzelník nechtěl přijít o svoji hůlku.
Harry se zamračil soustředěním. Na něco si vzpomněl. Draco přišel o hůlku Luciusovou rukou, aby nemohl utéct z Manoru. Ale kdysi dávno to byl Harry, kdo Draca připravil o jeho hůlku, aby mohl utéct z Manoru. Navíc ho připravil o jeho první hůlku. O tu, která si ho vybrala před nástupem do Bradavic. A nikdy mu ji nevrátil.
Přemýšlel, jak na to mohl zapomenout, a vyděšeně si přikryl rukou pusu, aby si nezačal hlasitě nadávat. Je pravda, že po válce byl strašný zmatek a tak hůlku uložil, společně s ostatními věcmi z té doby, do truhly, aby se o to později postaral. Ale když se vše uklidnilo, místo, aby ty věci roztřídil, odložil je do sklepa a zapomněl na ně. Políbil Draca do vlasů a opatrně ho odsunul.
„Vydrž chvíli,“ zamumlal a vydal se směrem ke schodům.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanficTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
