Pirátem proti své vůli

Jména hloupých na všech sloupích

Přeci jen něco z toho, co o Green Haven slyšel a četl nebyla pravda; místo zelené boudy tam byla už jenom hromada shnilých prken pokrytých vrstvou mechu a naplavených řas. Čilí obchodní ruch tam ale stále panoval.

Černá perla se připojila ke čtyřem dalším lodím, jejichž kapitáni a posádka bez mrknutí oka souhlasili, s nahozením prken a provazových můstků, jako kdyby ani neviděli pirátskou vlajku. Pravda, byla stažená na půl žerdi, ale kdo by věřil pirátům? Kapitáni zde kotvících lodí překvapivě ano. U dvou z nich se nedivil, na první pohled to byli obchodníci nevalné pověsti, jedna loď byla tak chudě vypadající kocábka se špatně sešívanými plachtami, že ani hodně snaživý pirát by na ní nic nenašel... ale ta poslední. Vypadla docela seriozně.

Právě tu si Will vybral pro svou cestu zpět do Port Royal a v duchu se modlil, aby měla namířeno právě tam. Rozhodně by nechtěl uvíznout na kousku pusté skály uprostřed moře a jen doufat, že připluje loď dřív, než mu dojdou, jistě malé, zásoby, které by mu Jack dal. Opravdu se mu ulevilo, když zjistil od posádky že ano, plují do Port Royal a že kapitán Ted je dobrej chlap a když se slušně zeptá, tak by ho vzít mohl.

Vyhledal tedy kapitána. Na první pohled bylo jasné, že už si ledacos zažil, ale vypadal mile a Will byl přesvědčený, že má dobrou šanci. Požádal ho o místo na lodi a slíbil, že opravdu nebude na obtíž a vystačí si s málem. Klidně i se zbytky od kapitánského stolu a růžkem s dekou, hlavně aby se dostal zpátky do Port Royal.

"Já bych tě vzal chlapče, ale už mám škraloup za pašování a nemůžu si dovolit mít na palubě piráta," odpověděl kapitán na jeho žádost s upřímným soucitem.

"Nejsme pirát," prohlásil pevně a když se kapitán zatvářil nedůvěřivě, pokračoval: "Ano, sice jsem připlul s piráty, ale opravdu nejsem jeden z nich. Na jejich loď jsem se dostal náhodou. Skoro doslova jsem jim spadl na palubu. Mám v Port Royal snoubenku, guvernérovu dceru, a kovářskou dílnu. Jsem mečíř a s těmi piráty nemám nic společného. Skoro je ani neznám."

"Héééj! Drahouši!" ozval se Jackův hlas. Bylo jasné na koho volá. Will ale držel pohled upřený na kapitána a úspěšně předstíral, že nic neslyší.

"Poslechněte si jak mluvím," vyzval kapitána. "Perfektní britská angličtina..."

"No tááák! Fešáku, nedělej, že mě neslyšíš. Hej!"

"... a taky můj dech," zhluboka se nadechl a vydechl kapitánovi trochu neslušně přímo do obličeje. "Vidíte? Žádný rum ani žvykací tabák."

"Já bych ti i věřil, chlapče," načal kapitán, ale byl přerušen dalším Jackovým výstupem.

"Wille! Wille! Wille! Wí-llé!"

"Co?!" zařval a prudce se obrátil, jen aby spatřil Jacka stojícího na zábradlí Černé perli, jak se zhoupl vzad a pak vpřed a udělal dotčený obličej.

"Nemusíš na mě hned řvát!" zavolal na něj zpátky Jack patřičně procítěným hlasem, plným skoro upřímné ukřivděnosti a vůbec mu nevadilo, že s každým slovem má větší a větší publikum. "Chtěl jsem se jen zeptat, jestli piješ víno. Tady.... ten tady..." zamával rukou kamsi směrem dolů k cizinci stojícímu u zábradlí pod jeho nohama.

"Treskáč," doneslo se k Willovým uším o něco tišeji, než zněl Jackův zvonivý hlas.

"Treskáč..." pokračoval Jack, když tu se opět zarazil a shlédl dolů, "Počkat, Treskáš? Ty se vážně jmenuješ Treskáč? Co je to za divnou přezdívku? Jak si k ní přišel? Ne, počkat... nic mi neříkej... vlastně to ani nechci vědět," zamával ve vzduchu rukama, přičemž se mu podivuhodným způsobem podařilo nejen ze zábradlí nespadnout, ale ještě udělat úkrok tam a zpět, než zase přesunul pozornost k Willovi, "Treskáč má nějaké víno, ale museli bysme obětovat půl bedny rumu. Já bych rozhodně bral spíš ten rum, ale pan Gibbs si myslel, že tobě by chutnalo víno. Prej je to i fajnovej ročník. Tak chceš ho? Noci na lodi jsou chladné a jeden musí mít v ruce nějakou pěknou, pevnou..." Naznačil rukama, jako když něco mačká a rozhodně ne lahve rumu a už vůbec ne vína.