LEAVE ME ALONE! ✓ ( Larry )

3.

Louis

Jsme na zahradě a většina pacientů sedí na posekané zelené trávě nebo na bílých lavičkách, ale já vždycky sedím u vysokého starého stromu .
Mám tu vetší klid na čtení nebo poslouchání hudby.
Dnes je celkově klidný den což je divné, jelikož den co den se najde pacient který má svý ”záchvaty“ vzteku nebo co já vím ještě . Což mi připomíná proč jsem měl minulý týden zaracha a musel jsem být celý den v pokoji kvůli blbýmu páprdovi, kterýmu se nedalo normálně říci aby přestal řvát tak jsem ho praštil do tváře a i nu přestal.

Mám ještě 20 min času než nás zavolají dovnitř tak si jdu ještě pár stránek knihy přečíst ....

Harry

Od mého domova jsme jeli necelých 100 km než jsme dorazily na místo . Vypadá to tu  velice zaostale až mi z toho nabíhá husí kůže .. při vchodu do brány jdete uličkou přes docela pěknou zahradu s lavičkama a vysokým stromem na levo v rohu parku ta cestička nás zavedla na verandu bílého velkého domu do kterého vedli pár schodů.

Když jsme vyšli schody tak ty pánové zazvonili na zvonek a objevila se mladá paní v bílém kostýmku něco jak to nosí sestřičky v nemocnici .
Pozvala nás dál ....
Vnitřek domu mě nezaujal, jelikož jsem si představoval, že to takové bude.
Vnitřek tvořil 2 patra
Přízemí byla velká hala s gaučemi,  piánem, stoly se židlemi a na levo v rohu se nacházela velká jídelna s kuchyní .
V prvním a druhém patře po kterých vedou schody se nachází pokoje .
Už teď z toho mám hrůzu a nechci tu být! Ale radši budu někde než v nechtěným domě .
Dali mě pokoj na číslo 335.

“Mami přece mě tu nenecháte vždyť se jen podívej ..„ řekl jsem .
“Harrýsku musíš jinak ti není pomoci„ podotkla .
“jde vidět jak mě máte radi..„
“samozřejmě, že tě máme rádi taky proto ti pomaháme„ řekla a vyšlapala schody dolu k východu a odešla.
A od té chvíle jsem pocítil stopy potu na čele, měl jsem strach.
Sestřička si mě odchytla, že mám jít sní. Dávala mě čisté povlečení na postel a poté jsem musel za řídící tohodle toho ústavu.

Louis

Je skoro 6 hodin a začíná se podávat večeře. Tudíž každý musí jít do jídelny . Hraje tam klasická hudba zatím co jíme.
Dnes jsou k jídlu makaróny se sýrem což není úplně špatný.
Jdu teda ke kuchařce s tácem a s radostí mě dává večeři poté se jdu posadit k holčině, se kterou se tu znám a je jediná "normalní" tady.

Harry

Podává se večeře a nejhorší na tom je to, že nevím kam se posadit.
Tak jsi teda jdu posadit do poslední řady k staršímu pánovi.. snad bude v pohodě.
Když se posadím, tak se na mě tak usměvavě bez zubů podívá a já se usmál také abych navázal pozitivní náladu . Což pomohlo, zjistil jsem že on tady není jako pacient, ale má tu ženu která má horší formu demence takže si vůbec nepamatuje svého manžela ani své děti, což je hrozné a smutné. Nejlepší a nejmilejší na tom je, že tenhle ten človíček napsal knihu o nich dvou jak se prvně poznali, prvně zamilovali, prostě celkově o nich dvou a on jí to každý den čte a doufá, že si vzpomene. Což pro mě je to nejhezčí věc na světě. Totálně mě to odrovnalo, tohle je pravá láska i když ta druhá osůbka zrovna necítí, ale v někde uvnitř to cití. Takže mu moc držím palečky . Snad se opět potkáme.
Po večeři jsme dostali léky a šli na pokoj, jelikož zrušili skupinový sezení což je každý den ráno a po večeři.
Snad to tu vydržím je to má první noc.