LEAVE ME ALONE! ✓ ( Larry )

4.

Louis

Každé ráno vstanu a udělám běžnou ranní hygienu včetně léků, které dostávám každé ráno.
Kolem 8 hodiny je snídaně ve společné jídelně, kde se sejdeme všichni.

Sednu si na své místo už i s jídlem a pustím se do něj.
Dnes bohužel prší takže nebudeme moc jít na zahradu.
Po jídle máme zařízený sezení s pacienty takže jdu do pokoje a obléknu se.

Jdu po schodech a narazí do mě klučina tím pádem já okamžitě spadnu na zem .
Cítím jeho ruku na té své asi, že mi chce pomoci vidím kudrnaté pramínky vlasů, smaragdově pronikavé oči a plně růžové rty ..to snad není pravda, že by to byl on?
„Dávej pozor maličký“ řekl a když jsem ho poznal neměl jsem vůli se na něj podívat tak jsem si schoval obličej a utekl do pokoje bez nějakého špitnutí.

Louis

To snad není pravda! To nemůže být on!! Nemůže prostě....
Přeci co by tu dělal? To on byl jeden z důvodů proč jsem tu!
Při vzteku a stresu se mi spustila slza po obličeji....

Harry

Wtf? Co to bylo. Ten byl teda divnej, ale jako nedivím se když je ve zkurveným blázinci.
No co už jdu se připravit na sezení, který začíná za 5minut

Posadím se na židli a vidím jak se přibližují další pacienti si sednout .
Přišel už terapeut, který to má tedy na starost ale koho nevidím je ten maličký kterýho jsem shodil.
Skoro všichni tady povídají jak se jím tu líbí a jak jím je lépe bla bla bla hovno lépe! Nemůže ti být lépe když tě tu nadupují a oblbnou léky ...
To je jedno seru to stejně nic neříkám nechci aby někdo o mě něco věděl.

Louis

Jsem na posteli schoulený do klubíčka a na dnešní sezení jsem se vykašlal co kdyby tam byl on? Nemůžu ho znovu vidět, nechci ho vidět!
Dnes zůstanu na pokoji i když to nesmíme snad si toho nevšimnou, že tam chybím.

Harry

Po sezení jsme chtěli jít ven, ale nemohli jsme jelikož pršelo tak jsme museli do "herny" kde buď hrajete deskovky, čtete, posloucháte muziku, kouříte (pokud jste kuřák) a tak dále.

Já si sedl na pohovku a díval se na ty různý lidi, někteří byli v pohodě, ale vetšina z nich byli opravdový blázni šel mi z toho až mráz na zádech . Ale nevidím opět toho kluka.
Otočil jsem se na druhou stranu pohovky a viděl jsem jak na mě čučí jedna asi starší ženská s cigárem v hubě. Přisedla si a nabídla mi cigaretu okamžitě jsem odmítl nekouřím .
„co tu děláš fešáku?“ zeptala se
„vypadni!“
„působíš jako tvrdej kluk ale uvnitř jsi zlomený jako každej tady!“
„co tím sakra myslíš?“ odfrknul jsem
„nebyl bys tu kdybys byl uvnitř v pohodě chápenzí?„ potáhla cigaretu oddychla a odešla .
Tím mi vlastně připomněla, že nejsem až tak odlišný od lidí co jsou tu vlastně každej tu jsme kvůli psychickým problémům.

Po herně jsme mohli jít na pokoj odpočívat před obědem.
Tak jsme odešli do svých pokojů.
Lehl jsem si a odpočíval.

Louis

*Ťuk ťuk* slyšel jsem klepání na dveře a rázem se otevřeli , před prachem pokoje stál náš terapeut.
“Lou proč si nepřišel na dnešní sezení?„ zeptal se
“není mi moc dobře„ špitl jsem
“tak odpočívej a dej vědět kdyby něco ju?„
“ samozřejmě děkuji!„ odpověděl jsem
a terapeut odešel .
Nemohl jsem mu přeci říci pravdu proč jsem tam nešel.
Taky jsem nemohl odpočívat v klidu nemůžu.. pořád musím myslet co tady dělá Harold..

Po několika minutách přemýšlení jsem usnul.

Je tu nová část guys❤ jak vidíte dnes se poprvý potkali v léčebně jste zvědavý jak to bude pokračovat?

Chtěla bych taky poděkovat svýmu spoluautorovi Páťovi😏 pracuje semnou na příběhu.