Kopis, katana a Srp

167 11 3
                                    

Vysoko na nebesích, vznášejíc se nad New Yorkem se tyčí hora Olymp. Smrtelným zrakům je však utajen a o jeho existenci nemají lidé ani zdání. Je zastřen kouzelnou mlhou, ta oplývá velkou mocí a drží naše světy v rovnováze. To jen polobozi a málo nadaných smrtelníků dokáže ji prohlédnout. Ti pak vidí, dveře, které tyto dva světy propojují. To Empire State building tvoří bránu, mezi nebem a zemí.

Tam nahoře na Olympu, vládne dvanáct řeckých bohů… Vládnou osudu a vládou živlům, ale i přes to, jsou stále jako lidé. Hádají se, soupeří spolu a mnoho z nich podlehlo chamtivosti. Ne vždy vědí co je správné.

„Die?“ Ozvala se znenadání Héra, která se dosud nakláněla nad kamennou miskou.

Místnost, ve které se její hlas rozléhal, byla stavěna do písmene U, tam postávalo jedenáct trůnů. Každý něčím jiný a každý charakteristický svému majiteli. To byla však jen nepatrná část Olympu. Z jiných koutů se linula půvabný zpěv Múz a odjinud zas praskání ohně - to Hesitá a její domácí krb.

„Kdo, je ta dívka?“ Ptala se Héra, aniž by odvrátila pohled od misky, ve které se zračil pohled na životy smrtelníků. V jejích slovech se odráželo zjevné rozhořčení, které cítila až na jazyku a v jejích očích zmatek a zloba. „Jaká, dívka?“ Tázal se Zeus, zvedajíc se ze svého trůnu, aby se mohl lépe podívat, co je důvodem rozhořčení jeho manželky. „Víš moc dobře, jaká dívka!“ Héra už vzdala snahu se ovládat a prudkým pohybem se otočila k misce zády, aby mohla Diovi stát čelem. Ve tváři měla výraz čirého odporu.

S Diem to ani nehnula a leč to nebylo znát, věděl moc dobře, že mluví o jeho sotva narozené dceři. Zeus byl vždy proslulý svým nicneříkajícím výrazem a proměnlivou náladou, proto pro něj kamenný výraz nebyl žádnou výzvou.

„Máš další smrtelné dítě!“ Vykřikla nakonec Héra a rukama převrátila kamennou misku z bílého mramoru. Její obsah – křišťálově čistá voda, kterou dostal Zeus darem od Poseidona - se rozstříkl po podlaze a odrážel tak plameny Hesti a jejího krbu.

„Ano, ano to mám, Héro. Mám smrtelnou dceru.“ Přiznal Zeus bez ztráty svého výrazu. „A víš, jaké to ponese následky?“ Rozkřičela se Héra bezmyšlenkovitě a udělala několik rázných, ale drobných kroků blíže k Diovi. Hrozila mu ukazováčkem. „Vím to moc dobře, Héro, a Poseidon si je toho také vědom.“ Héra zalapala po dechu: „Takže Poseidon také?!“ Rozkřičela se a byla by asi pokračovala dál, kdyby si nevšimla Diova pohledu, který bloudil ke dveřím.

Otočila se k Diovi zády, aby mohla přivítat nevítanou návštěvu.

„Ach, Hymenaie, co tě k nám přivádí?“ Tázala se střídmě, její roztěkanost se nedala popřít. „Zdravím.“ Bůh manželství a sňatku se hluboce poklonil. „Zdravím.“ Odvětil nakonec Zeus bez známky citu a nespustil z něj nasupený pohled. „Vaše manželství prý ztrácí pouta.“ Promluvil rychle Hymenaios, „co bych to byl za opatrovníka sňatků, kdybych nechránil ten váš?“ Odpověděl rovou na otázku, kterou mu dříve položila Héra. Čekal na jejich odpověď. „Kdo ti to-“ „Dá se to tak říct.“ Odsekla Héra chladně a věnovala spalující pohled Diovi. „Hádes aby vzal tvé sňatky, Hymenaie!“ Rozzuřil se konečně Zeus, jemuž trpělivost zjevně došla… „Zasloužil bys svrhnout do Tartaru!“

„Ale příteli, víš moc dobře, jako já, že manželství bez hádek neexistuje… Není v mé moci to změnit…“

Po dlouhých hádkách a dohadech při, kterým došlo i k fyzickým konfliktům, se Zeus natolik rozzuřil, že Hymenaa do Tartatu opravdu svrhl.

Hymenaovo tělo padalo tou tmou sedm dní a sedm nocí. Za tu dobu se hroznému osudu, který předcházel, dalo ještě zabránit, ale po této době již nebylo zbytí.

Osud Olympu a celého světa je zpečetěn…

// Nuže, dala jsem se do psaní dalšího příběhu, narozdíl od všech ostatních, tohle mám už vymyšené, děj mám napsaný, vš mám rozepsané včetně osnovy a pod. To znamená, že není nouze o nápady. Nicméně, co chtěla bych slyšet Vaše hodnocení, jak se Vám to jeví,  o čem si myslíte, že příběh bude? Hlavní postavy? Kolik jich bude? Kdo to bude? 

/ Příběh jsem věnovala ZoeMystery, která mě na začátku mého psaní velice inspirovala a povzbudila mne. :) Díky moc, bez Tebe bych se na to už vydlabala. ^^

Kopis, katana a SrpKde žijí příběhy. Začni objevovat