Opět jsem se s našima přestěhovala. Nová škola, nové prostředí, noví lidé, nová výzva! Už se těším, co si na mě připravila Newtonská střední. Doufám, že se bude alespoň trochu lišit od těch předešlých škol..
"Ahoj všichni, jsem Mia Straight. S rodič...
Vybalila jsem poslední krabici a lehla si na postel. Nesnáším to. Pořád to samé dokola - zabalit, vystěhovat, přijít do nového domu, nastěhovat a vybalit. Přemýšlela jsem, že bych si už ani nevybalovala, ale používám hodně věcí. Každou chvíli bych se v těch krabicích musela prohrabovat a něco hledat. Navíc místnost zaskládaná krabicemi není zrovna reprezentativní.
Zítra mám nastoupit na další školu, takže jsem jen ležela a přemýšlela, jak zaujmu tentokrát. Výhodou častého stěhování je, že ze sebe můžete udělat jakoukoliv osobnost. Nemusíte se ohlížet na to, co si o vás myslí ostatní nebo si lámat hlavu nad tím, co si další den obléct, abyste konečně zaujali toho chalana, po kterém už měsíce koukáte, protože stejně za pár měsíců zase zmizíte. Na té poslední škole jsem ze sebe udělala sebedestruktivní emařku s depresí. Nebyla to zrovna zábavná osobnost. Musím si tentokrát vymyslet něco, u čeho se víc pobavím. Co takhle namyšlená dcerka milionáře? Ikdyž to by nebylo zas a tak vymyšlené, když můj tatík je milionář. No tak Mio, přemýšlej trochu. Pokud ze sebe udělám chudou puťku, která se bojí pozdravit, tak té srandy taky moc nezažiju. Co takhle kdybych byla trochu přitáhlá za vlasy? Šílené outfity každý den, vysmátá na celé kolo a na všechny milá tak, že by mě nejraději přetáhli pánvičkou po hlavě. To by mohl být i zajímavý experiment. Nebo bych taky mohla být každý den jiná. Jednou můžu být v černém kostýmku s vlasy v pevném drdolu. Pak třeba badgirl - kožená bunda, obtáhlé jeansy s dírama na kolenou a croptop s lebkou. Jo, to je to pravé! Uvidíme, jak to pùjde..
Když jsem se ráno osprchovala a vysušila si vlasy, tak jsem se konečně dostala k té nejzajímavější aktivitě - výběr outfitu. Nebyla jsem si jistá, za koho chci být hned první den, ale když jsem uviděla tyto šatičky, měla jsem jasno. Červeno-černá kombinace ve stylu košile. Už jen doladit zbytek - trhané silonky, vysoké černé kozačky, černá letní bundička navrch a nakonec copíky a klobouk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na první den jsem zvolila něco netradičnějšího, přece neukážu všechna svá esa hned první den. Naházela jsem věci do tašky a vyrazila do školy. Měla jsem to zhruba 15 minut daleko a zbývalo mi ještě dost času, tak jsem si řekla, že se projdu a aspoň trochu se tady porozhléhnu.
Když jsem dorazila před školu, zbývalo ještě 15 minut, takže jsem měla dostatek času zajít si do kanceláře pro rozvrh a najít třídu. Omyl. Škola byla větší a zmatenější než jsem si myslela. Člověk by řekl, že v těch školách bude nějakej systém. Ani hovno. Kancelář jsem našla sotva 3 minuty před zvoněním. Naštěstí mi ale byla přidělena nějaká studentka namísto průvodce. "Ahoj, jsem Angie Ball, zavedu tě do třídy a přes oběd ti ukážu školu, aby ses tu zítra už orientovala o něco líp." Poděkovala jsem jí a vyšli jsme z kanceláře. Její rozjařený a nápomocný úsměv zmizel hned co se zabouchli dveře. "Bože jak já tuhle funkci nesnáším." protočila oči. Já tu holku zbožňuju. "Hned seš mi sympatičtější!" Obě jsme se zasmáli. "Mimochodem já jsem Mia, ale většinou se dlouho na žádné škole nezdržím." čímž jsem chtěla poukázat na to, že z nás žádné "besties" nebudou. Očividně to vidí stejně, jelikož mi odpověděla "To je tvoje smůla, jsme napůl umělecká škola, takže tady máme i taneční, pěvecké, hudební nebo třeba herecké hodiny. Díky čemu máme taky spoustu vystoupení, tanečních párty, plesů a podobně." Sakra, to vážně nezní špatně. Po cestě mi je zlehka poukazovala různé učebny, kolem kterých jsme procházeli, ale stejně už ani nevím kama jsme šli, natož co za učebny to bylo.
Došli jsme do třídy, Angie nás omluvila, že jdeme pozdě a mě si jako každý první den na nové škole všichni prohlíželi. Mám relativně ráda pozornost, takže jsem si to spíš užívala, než že by mi to bylo nepříjemné. Učitel, který očividně zrovna zkoušel nějakou studentku, ji propustil zpátky do lavice s varováním a mě požádal, jestli bych o sobě nemohla říct pár slov. Klasika.
"Ahoj všichni, jsem Mia Straight. S rodiči jsme se před týdnem přistěhovali z Toronta. Tohle je pátá střední škola, na kterou nastupuju. Předpokládám, že tu s váma dlouho nezůstanu, takže si to tady chci co nejvíc užít." spustila jsem svůj tradiční monolog. Po poslední větě našemu váženému panu učiteli trošku povyletěli oči z důlků, ale nijak to nekomentoval. Chvíli jsem počkala jestli se po mě bude ještě něco chtít, ale nikdo nic neříkal, tak jsem si šla sednou. Bylo zde jediné volné místo, vedle týpka, který se na mě křenil od doby, co jsem překročila práh dveří. Byl trochu děsivý, ale sympaťák. Sedla jsem si, hodila tašku na zem a s úsměvem jsem se na něj otočila. "Ahoj, jsem Mia, doufám, že ti má přítomnost vedle tebe nebude nijak ubližovat." Koutky úst mu povyjely ještě o kousek výš a spustil "Nazdár, jasně, že mi to nebude ubližovat. Jak by mi to asi mohlo ublížit? Může to vůbec někomu ublížit, když si vedle něj sedne taková kůstka? Nemyslím si. Už jsem se představil? Nějak si to neuvědomuju, takže já jsem Tadeus, ale to zní dívně a všichni mi říkají Taddy, tak mi tak taky říkej. Doufám, že nepatříš mezi ty namyšlené pipinky. Ikdyž je pravda, že kdybys mezi ně patřila, tak už protáčíš oči a nekoukáš na mě takhle pobaveně. Už asi mluvím moc dlouho. Tak já už zklapnu." Takhle upovídaného chlapa jsem ještě nezažila. Byl roztomilý. "V pohodě, mám ráda ukecané a vtipné človíčky jako ty. Ráda tě poznávám." Vypadal trochu zaskočeně, asi nečekal takovou reakci. Každopádně se zase rozzářil, zablekotal, teď už potichu, protože učitel začal mumlat cosi u tabule, že mě taky rád poznává a přesunul svou pozornost na výklad. Každopádně i přesto, že vypadal, že se snaží vnímat výklad, tak na mě pořád pokukoval. Musela jsem se tomu smát.
Když skončila hodina literatury s panem Jensenem, jak jsem v průběhu zjistila, tak se Taddy opět otočil ke mě "Z jaké školy jsi k nám přestoupila? Proč tu nezůstaneš dlouho? Jakto, žes už studovala na tolika školách? A co říkáš na pana Jensena? Už jsi tady stihla někoho poznat? Na jaké hodiny budeš chodit? Už jsi si nějaké vybrala a zapsala se?" To bylo nějak moc otázek a já nestihla všechny pochytit. Moje mlčení si nejspíš vyložil tak, že má pokračovat. "Baví tě tanec? Chtěla bys.." Nestihl to dopověděť. Stopla jsem ho dřív, než by na mě vysolil další řadu otázek. "Vzhledem k tomu, že jsem tu první den a musím si zapamatovat relativně dost věcí, tak na všechny otázky už mi nezbývá místo, takže hezky po jedno prosím" pobaveně jsem se na něj usmála. "Dobře, omlouvám se. Takže odkud jsi k nám přišla?"
