The Kiss List

První oběť

"Jak to chceš udělat? Casandra si to nenechá líbit." Na chvíli jsem se zamyslela "Co když me políbí? To se jí rozhodně nebude líbit a chlapcům by to mělo prolomit jejich nesmyslné pomatení smyslů." Navíc to bude sranda.

Podívala jsem se na seznam, který mi Angie sepsala. Bylo na něm deset jmen:

Tak čím začneme? Budu potřebovat informace. Musím se přece připravit než půjdu do boje. Mým cílem je od každého z nich získat polibek. S některými to půjde relativně rychle a někdy to bude běh na dlouhou trať.

Kdo bude mým prvním cílem? Jméno Jeremy Andrews se mi celkem zamlouvá. "Angie? Co je zač Jeremy Andrews?" začala jsem vyzvídat. "Jeremy je místní šašek. Pořád je samej vtípek a hodněkrát se mu podařilo stropit pěknou spoušť. Buď ho miluješ nebo nesnášíš. Není nic mezi." Zajímavé. Takže budu muset mít skvělý smysl pro humor. To by nemělo být těžké, zatím jsem nenarazila na styl humoru, který by mi vadil. Ještě budu muset upravit svůj outfit, takže se do toho pustím až zítra. Do té doby se o něm pokusím zjistit ještě nějaké informace od Taddyho.

Odzvonila nám na polední přestávku a já se vydala k východu. Chtěla jsem si dát nějakej pořádnej oběd. Už jsem umírala hlady, ale Taddy mi skočil do cesty opět celý vysmátý. Obdivuju jeho přístup k světu. "Tys mě tu jako chtěla nechat? Já myslel, že jsme domluvení, že si spolu zajdeme na oběd. Pojď, zvu tě. Stejně bys nevěděla kam máš jít." v tom má pravdu. Na to jsem ani nemyslela. Každopádně se mi hodí s ním poobědvat, aspoň mi něco řekne o Jeremym.

Vešli jsme do malinké restaurace a usadili se. Hned k nám přiběhla číšnice. Taddy na ní začal valit spoustu jídel, které si prý dáme. Zajímalo by mě, jestli má přijít ještě někdo, protože tohle sami dva nesníme. Ale výběr měl dobrý - bazalkové placičky s tatarákem jako předkrm, krémovo-sýrová polévka, plnění ptáčci jako hlavní chod a jako dezert objednal zmrzlinový pohár, že prý na zakončení teplého období. Servírka odešla s vykulenýma očima, ale Teddy ještě dál procházel jídelní lístek. Konverzaci jsem teda vyjímečně zahájila já "Teddy, co mi můžeš říct o Jememym Andrewsovi?" zpozorněl. "No všichni ho mají za šaška, ale dokáže i naslouchat a respektovat ostatní. A je to strašný romantik. Před rokem jsme byli nejlepší kamarádi, ale jemu se nelíbilo, že se o něj nikdo nezajímá a chtěl se zviditelnit. Proč se na něj vůbec ptáš?" nadzvedl obočí. Bylo to rozkošné. "Mám takový menší plán. Víš jak jsi mi vykládal o Casandře? Bavila jsem se o ní i s Angie no a po všem, co jsem slyšela, si myslím, že ti její poskoci by si zasloužili vést vlastní život. Když je odvedu od Casandry a ukážu jim, že jsou i jiné holky, tak se budou moct vrátit ke svým věcem a nebudou už pod její mocí. To, že získám od každého z nich polibek, je něco jako moje výherní cena a potvrzení úspěšnosti." Taddy měl pořád zvedlé jedno obočí. Nechápal "Takže chceš dostat polibek od VŠECH jejích poskoků?! Víš kolik jich má?" musela jsem se zasmát. "Jasně, že ne od všech! Angie mi napsala seznam deseti kluků, kterých si Casandra nejspíš váží nejvíc. Mimochodem, nemáš nějakou Jeremyho fotku? Těžko získám polibek, když nevím jak vypadá." Taddy chvíli přemýšlel, ale nakonec vyndal telefon a po dlouhém hledání mi ukázal jeho fotku.

Není špatnej. Kdyby vypadal jako odpadlík, tak by si ho Casandra nevybrala za svého poskoka. Dává to smysl. Takže pan romantik jo? To by měla být hračka. Večer se na něj připravím.

Chvíli jsem ještě přemýšlela, jak získat od Jeremyho pusu, ale servírka začala nosit jedno jídlo za druhým, takže můj mozek úplně změnil téma myšlení. Jsem zvědavá, jak to všechno sníme. Taddy se hned pustil do předkrmu. Než jsem si stihla přisunout svůj talíř s bazalkovou placičkou a tatarákem, tak už si podával polévku. Je to rychlej jedlík. Překvapeně jsem na něj zírala. Asi moc okatě, protože následovala otázka "Co je na mě tak zajímavého, že na mě furt zíráš? Mám špinavou pusu?"Zasmála jsem se. "Ne, nemáš, ale obdivuju tvůj apetit. Ještě jsem nepotkala člověka, který by jedl tak rychle." vysvětlila jsem. Dál už naše konverzace nepokračovala. Taddy se plně věnoval svému jídlu a já byla myšlenkama někde jinde. Sem tam jsme prohodily nějaké to slovo, ale nic podstatného.

Po obědě jsem si odbyla ještě 2 hodiny ve škole a vydala se domů. Měla jsem před sebou spoustu práce. Dorazila jsem domů a sedla si s laptopem na postel. Přes facebook jsem si našla svůj první cíl, ale nenašla jsem na něm nic, co by mi mohlo nějak pomoct. Každopádně jsem dostala úžasný nápad, který by jej mohl odrovnat. Hned jsem se pustila do plánování, ale ještě jsem potřebovala, aby věděl, že existuju. Znovu jsem otevřela Facebook a začala konverzaci.

Mia Straight: Ahoj Jemie, byl jsi mi doporučen jako průvodce, když nechci jen nudné vyprávění o soutěžích a úspěších školy. Byl bys tak hodný a ukázal mi zítra nějaké zajímavosti o škole, oborech a podobných věcech prosím?

Jeremy Andrews: Zdravím Vás mylady. Budu poctěn ti ukázat kouzla a čáry naší školy. Co takhle po vyučování? Ve 3 v knihovně?

Mia Straight: Dobře, budu tam! Děkuju.

Jeremy Andrews: Mimochodem, ty seš ta nová holka, co se dlouho nezdrží, co?

Mia Straight: Takže můj pseudonym je "ta, co se dlouho nezdrží"? Zrovna takhle jsem se nechtěla vepsat do podvědomí.

Jeremy Andrews: Neboj, čas strávený se mnou tě posune o příčku výš - "ta, co se dlouho nezdrží, ale tahá se s Jemienkem".

Mia Straight: Držíš se své pověsti vtipálka i přes internet? Máš můj obdiv. Musím jít, mám ještě práci, tak zítra ve 3 v knihovně. Měj se.

Zaklapla jsem laptop a vydala se ke skříni. Chtěla jsem se na zítřek pořádně připravit. Nakonec jsem zvolila červené zabírané šaty. Červené je přece barva lásky, nebo ne?

Když jsem ráno udělala všechny rutinní činnosti a oblékla se šatů, které jsem si včera vybrala, tak jsem je ještě doladila vínovíma botama na podpatku s vázáním kolem kotníku a do vlasů jsem si vzala sponku s růží. Jako vystřižená z filmu. Aspoň doufám.

Po nekonečně dlouhém vyučování jsem se konečně odebrala hledat knihovnu. Angie se mě snažila nasměrovat, ale moc jsem to nepobrala. Když se mi ji podařilo najít, už na mě čekal. Vešla jsem dovnitř. Chvíli jsem nechápala. V místnosti byli zatažené závěsy, zhaslé světla a od dveří vedla cestička z růží až ke stolu, na kterém byla svíčka a nějaké dobrůtky. Byla jsem mimo. Jeremy se na mě otočil a usmál se. Co se to tady doprdele děje? Po pár minutách mého zírání s otevřenou pusou se mi dostalo vysvětlení.