🔥never ending love🔥

-8-

Pohled Noaha
Docela náramně jsem se bavil ale potřeboval jsem chvíli ticha. Vystoupal jsem tedy po schodech nahoru a vešel jsem do pokoje naproti schodišti.

Bez váhání jsem otevřel dveře a následně jsem si sedl na postel. Bylo tu takové ticho, byla slyšet jen tlumená hudba která se linula z obýváku.

Užíval jsem si ticho když v tom slyším jak někdo vzlyká. Rozhlédl jsem se po  pokoji ale nikde nikoho nevidím. Kouknu se na polootevřený balkón a tak se rozhodnu podívat se tam.

Nikde nikdo. Ale všiml jsem si žebříku který vede až na střechu. Rozhodl jsem se po něm vyšplhat. A sakra. Asi přišla moje chvíle byla to totiž Millie.

Bez váhání jsem za ní vyšplhal a sedl si vedle ní. "Co se děje" zeptal jsem se i když vím že v tuhle chvíli to není moc dobré.

"Zkus se jít porozhlédnout po celém domě možná ho najdeš" řekla a rozbrečela se ještě víc. V tu chvíli jsem neváhal a dal jsem jí ruku okolo ramen a přitáhl jsi ji k sobě.

Následně si její hlavu položila na mé rameno. Cítil jsem jak se chvěje proto jsem neotálel a sundal si svůj kabát a dál jí Millie okolo ramen. Jen se na mě vděčně usmála. Byla tak krásná.

Ale stále jsem nepochopila proč brečí.
"Millie můžeš mi prosím vysvětlit proč brečíš nějak jsem to nepochopil" řekl jsem a doufal jsem že mě poslechne.

Tak mi tedy převyprávěla celý příběh. Byl jsem v šoku. I když ode mně to sedí. Věděl jsem jak se cítí. Je mi líto že jsem Millie podvedl. Každého kluka co měla ji podvedl. Pokud mi Millie někdy odpustí, chtěl bych to vše napravit a začít od znova.

"Hele já si odskočím ano" řekl jsem a bez váhání jsem šel. Věděl jsem přesně kam mám namířeno. Hezky pěkně si to vyřídit s Finnem.

Slezl jsem ze střechy a rovnou jsem šel do obýváku. Bylo tu zde sice moc lidí ale já moc dobře věděl kde bude. Přes obývák jsem si to zamířil rovnou na zahradu. No co jsem říkal je tu.

Ocucával se tam s nějakou holkou což mě naštvalo ještě víc. Šel jsem k němu aniž by jsi mě všiml. Přitáhl jsem ho za pravé rameno a rázem se otočil.

"Aaa co chceš??" Zeptal se mě otráveně.
"Promluvit si" řekl jsem a odstoupil jsem dál a tím pochopil že chci aby šel za mnou. Šli jsme až před bránu baráku.

"Proč jsi to Millie udělala?" zeptal jsem se rozčileně.
"Proč jsi to Millie udělal" napodoboval moje slova.

"Pokud vím tak jsi to udělal taky nebo ne? Hmm zamyslím se, jo udělala takže mi nemůžeš nic vyčítat" řekl svůj na mě dlouhý argument.

"Jo ale já jsem byl opilej a mrzelo mě to, a ty co? Jen se tady dál líbáš s tou krávou a je ti to úplně jedno!!" Zakřičel jsem na něj že to museli slyšet i ty v domě přes tu hudbu.

Jen se na mě blbě zašklebil a to bylo vše. Pak se následně otočil a odešel zřejmě na zahradu za tou svojí děvkou.
"Tak s ní klidně chcípni!" zakřičel na mě hrdinsky z dálky. To už jsem ale nevydržel a nad náporem vzteku jsem se za ním rozeběhl.

Samozřejmě jako správný hrdina musel utíkat, to však pro mě nebylo nic naléhavého protože jsem se ho za pár sekund dopadl. Chytl jsem ho za límec jeho žlutého trika a natiskl jsem ho na zeď baráku.

"Ještě jednou se na Millie alespoň blbě koukneš tak ti zlomim všechny kosti v těle je ti to jasný?!" Zakřičel jsem mu do jeho vystrašeného obličeje ale to jsem si nevšiml že na nás celou dobu koukají včetně Millie.

"Bitka, bitka,bitka!" Řvali všichni najednou ale Millie jen stála s uslzenýma očima. Koukl jsem se mu do obličeje a projel jsem očima jeho obličej vzal jsem jeho límec hodil jsem s ním lehce o barák.

Všiml jsem si že na zemi leží moje bunda. Rozeběhl jsem se k davu lidí kteří blokovali dveře do baráku. Všechny jsem je odstrčil a proběhl jsem to rovnou do baráku.

Všude jsem Millie hledal ale nikde nikdo. Proto jsem si zavolal taxík. Za pět minut jsem byl před hotelem. Nastoupil jsem do výtahu a zmáčkl patro ve kterém jsem ubytován.

Otevřel jsem dveře od výtahu a u mých dveří stala Millie která hledala ve své kapse klíče od pokoje. Jakmile mě zahlédla raději se dala na odchod.

"Hej Millie stůj chci si promluvit" řekl jsem a viděl jsem jen jak se Millie pomaličku otáčí.
"O čem?" Otázala se mě.