🔥never ending love🔥

-9-

Pohled Millie
"O čem" zeptala jsem se trochu naštvaně. Chápu Finn je můj bývalí a udělala mi to co udělala takže by mi mohlo být úplně jedno že ho Noah zbil s nějakého důvodu ale stejně nechci vidět se rvát. Mám je ráda oba. I když teď mám radši Noaha. Ale jen trochu.

"O tom co jsi viděla" řekl.
"Co když nechci" řekla jsem i když jsem popravdě chtěla vědět sebemenší detaily.

"Tak tě nebudu nutit" řekl a sahal do své kapsy od kalhot pro klíče.
"Počkat, tak... Tak jo ale rychle nemám na to dnes náladu" řekla jsem a pak jsem mi došlo jak dvojsmyslně to zní.

"Dobře, půjdeš ke mně nechci to řešit na chodbě" řekl a já s radostí vešla do Noahova pokoje.

"Tak jak to bylo?" Zeptala jsem se a pak začal celý ten dlouhý příběh. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
Že by se mě Noah zastával. Divný.

Alespoň jde vidět že ho to mrzí.
"Ale nic jsem mu neudělal jen jsem ho chytl pod k-" nestihl to dopovědět a už jsem se mu přilepila má rty. Bože tohle mi tak chybělo.

Neváhal a připojil se ke mně. Mohli jsem být v klidu protože Noah bydlí sám na pokoji jelikož byl ze všemi rozhádaný.

Po chvilce jsme se od sebe odtáhli. Ale viděla jsem že ani jedno z nás nemrzelo to co jsem udělali.

"Millie?" Zeptal jsem mě a já na něm viděla že je nejistý. 
"Ano?" Odpověděla jsem a přála jsem si aby se zeptal na něco normálního bez toho aby nás to rozhádalo.

"No....je možný že mi někdy odpustíš" zeptal se. Nevěděla jsem co odpovědět. Odpovím tak jak to cítím.

"Je. Máš ještě větší šanci než Finn" zasmála jsem se. Vzpomínali jsme na to co dobrého jsme spolu prožili. Užívali jsem si přítomnost toho druhého. Bylo to jako by jsme spolu zase chodili. Ani nevíte jak by jsi to přála.

Koukali jsem se na sebe a začínali jsme se k sobě zase přibližovat.
*ťuk ťuk*
Oba jsem ucukli a Noah vstal a šel otevřít. Mezi dveřmi stála Sadie.

"Ahoj vím že je to asi blbý ale není tu Millie? Nemůžu ji najít a mám docela o ní strach." Slyšela jsem a hned na to jsem vstala a šla za ní.

"Jo tady jsem" řekla jsme a podívala jsem se na Sadie omluvně ale zároveň jsem dostávala výbuch smíchu. Podívala se na mě naštvaně a pak zároveň semnou propadla záchvatu smíchu.

"Jo já už jdu" řekla jsem a odešla jsem na chodbu za Sadie.
"Ahoj" řekli jsem oba na jednou a Noah zároveň s tím zavřel dveře.

"Tak co, už jsi se vykašlala na Finna jo? Jakto? Jen to chci říct že bude pěkně zuřit." Řekla Sadie svůj poučný proslov.

"No to jsem spíš já která by měla zuřit" řekla jsem tentokrát už bez slz. Ten Noahovo polibek byl tak krásný že s něho nebudu až spát.

"Jakto?!" Začala Sadie řvát na celý pokoj.
"Podvedl mě" řekla jsem potichu.

"To si děláš prdel?! Kde je?! Kde je?! Normálně mi řekni kde je a půjdu ho rozbít!" Řekla Sadie a já ji musela držet aby  neutekla zabít Finna.

"Sadie v klidu" řekla jsem s výbuchem. Sadie později povolila a umírala semnou.

"Takže ale teď chci vědět......co se dělo u Noaha" koukal jsem na mě a já věděla že ji to musím říct. Jsme přece jen kamarádky které si říkají vše.

"Jenom pusa, tomu nevěřím" řekla a koukla se na mě znalecky.
"Je to tak věř mi" řekla jsem nejvíce přesvědčivým hlasem kterým umím.

*ťuk ťuk*
"Dojdu tam" řekla jsem a došla jsem ke dveřím. Stál tam Noah.
"Něco ti dlužím" řekl a dal mi pusu.
Stala jsem tam jak opařená.
"Jo a zapomněla jsi si u mě mobil" řekl dal mi ho do ruky a odešel.