4.

55 5 2
                                    

Přiblížili jsme se k autu a já jsem jako první otevřela dveře, sedla jsem si a dala si pásek tak, aby to bylo příjemné, což ani nebylo.

Trošku jsem zakňučela a uchechtla se, a to protože jsem na své minule škole měla kamarády kteří byli dost perverzní a mluvili o věcech který byly jako..no intenzivní okolo..no..jak to říct-

,,Copak Rin? Vypadáš zamyšleně," řekla mamka když si nás kontrolovala v zrcátku.

,,J-jojo, přemýšlím co si..uhh koupím víš?" uchechtla jsem se.

,,ach tak, tak to jo, už pojedem."

Trošku jsem se protáhla a koukal z okna, bylo docela hezky, než včera rozhodně jo. Ale žádný zázrak no. Byl docela silný vítr, poprchávalo, zima jak svině ale sluníčko svítilo hrozně moc.

Dala jsem si své ruce do mikiny protože mě ruce mrzly jak blázen.

Celou cestu jsem se dívala z okna a ještě pořádně si přihlížela ulice v Soulu, byly jiné než minule u nás. Tyhle byly čisté, tráva která byla práva zelená, a rozhodně méně budov. Po chvilce mě koukaní omrzelo a ja zavřela oči.

,,Rin, Rin, Rin-" provokovala mě Míša když se mě pokusila vzbudit.

,,Já slyším-"

,,No to je sice hezké, ale už jsme tady." řekla a bouchla mě do ramene.

Tss to malý kiddo.

Vyšla z auta a nechala otevřeně dveře.
Já si ještě naposledy zívla a vstala taky.

Byly jsme u velkého nákupáku, a velkého parkoviště, všude byla auta a o lidích ani nemluvě.

,,Tak a teď se mi nestraťte." zasmála se mamka a chytla mě a Míšu za ruku jak malý holky.

,,Ale mami-"

,,Nenene, můžete se mi tam stratit!" zahrála si na chudinku.

Byly jsme u vchodu a přibližovaly se dovnitř obchodů, když jsme tam přišli, bylo to opravdu velké, všude samé kytky a nápisy na zdech.

Zašly jsme do oddílu do školních pomůcek, bylo to obří.

Procházely jsme se a braly věci co nám přišli do ruky, a především které jsme potřebovaly.



Po necelé půl hodině jsme byly opět u auta s třema plnými taškami.

Otevřela jsem dveře a sedla si opět na sve místo. Dala si pás a kouká z okna na partu kluků kteří se nám koukala dost na auto.

Koukala jsem se na ně jak na vrahy a když máma nastartovala auto a pomalu vyjela z parkoviště, ukázala jsem na ně prostředníček.

"Tak proč ne?" řekla jsem si.

Míša to viděla a usmála se na mne.
Ta parta se na mě koukala vražedným pohledem, ale co..vždyť už je neuvidím tak proč si kazit zábavu?

Zase jsem si lehla tak aby mi to bylo příjemné a zavřela oči.



Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 25, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

"sing for me"Kde žijí příběhy. Začni objevovat