Co mám dělat, když...

Když se stydím za své tělo

O čem to mluvíš ? Zeptala se mě kamarádka, od které jsem čekala spíše konejšivá slova na adresu toho, jak vypadám. Možná i vy jste si někdy mysleli, že téměř všichni jsou hezčí než vy, že jen na vás vyzkoušela paní příroda nějaký hodně nedobrý experiment. Možná i vy závidíte těm instagramovým slečnám. A tak jsem zůstala se svým problémem sama doznala jsem zda ten svůj mindrák schovám, anebo ho budu řešit. Zda se odvážím jít mezi lidi v kraťasech, nebo ne. Pomohla mi vzpomínka na jeden film o patnáctiletých lidech. Bylo to spolužáci, kluk a holka. Jejich rodiče se znali a často trávili společné chvíle. V létě chodili na nuda pláž. Pochopitelně i s těmi patnáctiletými. Ve filmu pak byla scéna, kdy se tito dva spolužáci přeli o to, kdo je ve třídě větší šprt. Hádali se na nudistické pláži, oba nazí. Jejich nahota vůbec nebyla podstatná. Proč ne. Jeho postava- nic moc. Téměř prokopnutý hrudník, záda samá vyrážka. Ona lehce oplácaná, prsa vytvořena spíše jinou hmotou. Při té vzpomínce jsem se zastyděla za to, že neumím přijímat svoje tělo takové, jaké je. Uvědomila jsem si, že je to můj problém. Stejně jako je pouze můj problém, jak přijímám názory na své tělo od těch druhých. Často jim totiž mylně vkládám do úst to, co si o sobě myslím já sama. Oni mě totiž přijímají takovou, jaká jsem. A zase- pokud mě hodnotí tak či jinak, to je jejich problém, co mi je do toho. Strach z pomluv si vytvářím sama. A pokud jej překonám, budu silnější než to negativní ve mně. Zvítězím mad sebou. Nad svou závislostí na mnohdy ujetých názorech, které mají anebo si myslím, že mají- jiní. Takto pevně rozhodnuta jsem vyrazila do ulic v kraťasech. Zpočátku se mi zdálo, že všechny zajímá jen mé tělo. Sama jsem ale brzy uvěřili, že to je nesmysl. Byl to najednou bezvadný pocit. Lidi, přestaňte si hrát na stydlivé. Tak jako já to k něčemu potřebujeme. Možná právě k tomu, abyste vybojovali sebe sama. Potřete se tedy se svým strachem, dopřejte si extrém právě v tom, v čem se stydím. Pak zjistíte, že vy jste vy, a najednou se vám také bude dýchat volněji. I v zimním svetru. Protože jak říká klasik- nic není tak hrozného jako strach před tím !