Why ?

Konec..

Bakugou - normální text
Kirishima - tučný text
Vypravěč - "křivý" text
----------------------- ( vše z pohledu Katsukiho)

Bakugou běží, běží co mu nohy stačily aby zase viděl Kirishimu v plné jeho kráse. Naštěstí v pořádku doběhl do nemocnice kde Kirishima leží a okamžitě se na dané recepci ohlásil.

Jak jsem si to vykračoval na Kirishimovo pokoj, v okamžiku jsem se zarazil. Stál jsem u tlustého, bezbarvého skla zírajíc na červenovláska ležícího na lůžku celého v obvazech. Přepadla mě lítost.
Byl tak bezbraný.. Určitě ve silných bolestech a křečích. Jenže..malý Kirishima otočil pomalu svoji hlavu směrem k mému pohledu, a vytlačil se z jeho rtů sladký úsměv. I přes tu bolest měl sílu se usmát. Kirishima pomalu v bolestech zvedl ruku a pomalu mi s ní zamával. Po chvíli se ale z Kirishimovo úst stal výraz prosící o pomoc. Ruka mu padla pomaličku na lůžko a Kirishima zavřel svá očka. Stroj vedle něho který určoval jeho tlukot rudého srdce.. Začal nehorázně hučet a na stroji se objevila rovná čára..
Přepadla mě panika.
,,Sestro!! Potebuju sestru!!" křičel jsem na celé oddělení, a nakonec se sestra uráčila v rychlosti přijít i s doktorem. ,,Prosím jděte se posadit" promluvila na mne a já si pomalu sednul a doufal že bude v pořádku.

--------- po 1 až 2 hodinách -------

Promnul jsem si své oči a otevřel je.
,,Tch.." chytil jsem si hlavu a rozhlédl se. Kirishima! Okamžitě mi to došlo a rychlostí světla jsem se dostavil k recepci. „Zdravím, už tu jsem asi tak přibližně 2 hodiny a stále nevím co se s mým přítelem Kirishimou Eijirem děje, mohla by jste se podívat na jeho záznam? "
Sestra se na mě tak divně podívala ale koukla do počítače a začala vyhledávat. „Ano, je ve svém pokoji, je po těžké operaci" odpověděla sestra. Já spokojeně kývl hlavou a šel do pokoje znovu ve kterém ležel. Zaťukal jsem a vešel. Viděl jsem ho, roztomile spát a oddechovat. Přišel jsem k němu a posadil se na židli u vedlejší strany lůžka.
Pomalu jsem si vzal jeho ruku a opatrně ji ve svých teplých rukách promnul. Otevřel oči a znovu se na mě podíval takovým milým pohledem. Usmál se.
„Ahoj Eijiro

„Ahoj Bakugou"

----------------
Awuuj, omlouvám se že tak dlouhou dobu nevyšla kapitola. Ale musím vás asi zklamat protože... Tohle je už konec příběhu ❤️ snad se vám příběh líbil, omlouvám se znovu za chyby + děkuju že mě sledujete a čtěte můj příběh o Kiribaku 💓 tak jo! Tak se zatím mějte a u dalšího příběhu
Sayonara! 🖤