Dračí element

mezajímavá konverzace

„Vy jste takový slušňáci? " Že ptám se. Fakt mě to udivuje, protože já sama jsem nebyla nejhodnotnější. Třeba když mi bylo deset, tak jsem odešla z Hradu úplně bez dovolení, a vrátila jsem se až další den ráno. Rytíři, kteří hlídaly bránu mě nechtěli pustit. „ no... Na většinu věcí jo. " Řekne Red.
„ tak jste pěkní slušňáci. " Řeknu jednoduše, protože je to pravda. „ to teda nejsme. " Řekne Grey. „Ale jste. " Řeknu sladce. „Co si udělala ty, že nás můžeš soudit? " Zeptá se uražený Black. „Vy to asi nevíte, ale jsem korun princezna. A jednou jsem opustila bez dovolení opustila hrad. Nikdo mě nenašel. Což se divím, protože kdo by si nevšiml holky, která spala v koruně stromů, a ještě tam chrápala" Řeknu a zasměju se, protože si na to moc dobře vzpomínám. Spala jsem tam na větvi rozvalená, a čouhali mi ruce i nohy. Divím se, že si mě nikdo nevšiml. „Ty seš koruní princezna? " Zeptají se současně. „Jop. A nejlepší je, že jsem mohla jet na školu pro dračí živli. Protože jinak bych byla v našem království zavřená do smrti" Řeknu vážně. Je to pravda. „Nevěřim! " Křikne Black. „Tak si nevěř. Já nemám jak to dokázat, protože všechny moje věci jsem nechala na svojí starý škole. " Řeknu. Už začíná být tma, měla bych jít zpátky. „Nebylo mi ctí se s vámi potkat pánové, tak sbohem" Řeknu a odcházím. „Počkej doprovodíme tě." Řeknou zároveň. „Nevím, jestli by to bylo úplně moudré" Řeknu, a zaměřím si je pohledem. „Na co mít ochranku, která je slabší než malá holka? " Zeptám se. „Můžeme si po cestě povídat. " Navrhnu Green. „Víte že teď bydlím v zámku? Cesta vzdušnou čarou bude trvat pár minut. " Řeknu. „Počkat!" Křiknu z ničeho nic. „Dáme si závod! " Křiknu, a oni kývnou. Výjdeme před areál. Pomocí ohně vypálíme do díry čáru. „Poletíme až k první přistávací věži, kdo tam bude poslední je shnilý vajíčko" řeknu. „Připravit. Pozor. Teď! Křiknu, a jako stíhačka vyletím  do vzduchu. Neříkali že nemůžu podvádět, ale pokoušet to nebudu. Za chvíli budu nad věží. Teď! Zakřičí moje podvědomí. Hned se sto čím dolů. Asi tři metry nad zemí to sto čím nahoru. Zase nemotorně přistanu. Podívám se nahoru. Ti by mě nedohnali ani kdybych neuměla lítat, ale jenom plachtila. Po chvíli přistáli v pořadí 1 Blue, 2 Green, 3 Grey, a poslední byl Black. „Jste nějak pomalí"
Řeknu. „Navíc teď nemůžete říct že to je nefér, protože tady jsem nepoužívala magii" Řeknu, a vydám se k padací dveřím. „Jdu spát, protože jsem unavená, a vy byste taky měli jít spát " Řeknu, a otevřu padací dveře. „Sbohem pánové " Řeknu, zavřu dveře, a sejdu schody. Kráčím k pokoji. Na nočním stole je jídlo, a vzkaz. "Jsem ráda že sis našla kamarády. S pozdravem Princeps"
Aspoň, že nebudu spát hladová. V míse je nějaký maso a příloha. Hned to sním, protože je to sakra dobrý. Pak vypiju vodu, a jdu do koupelny. Vlezu do tůňky. Je to jako vířivka. Po topím hlavu. Ovládám vodu, takže tady takhle můžu zůstat, a neutopím se.
Nakonec vylezu, osušíme se, a lehnu do postele. Hned usnu.

Black p.o.v.:

Když jsme trénovali boj, přišla nějaká dračice s nějakou holkou. Začali jsme se smát. „Mi už si vaši dceru zaučíme. " Řekne Green. Dračice s pouhým děkuji odejde. „Jsem Green, a ovládám stín a zemi. Támhle to je Red, ovládá iluzi a oheň, tohle je Grey, ovládá světlo a vzduch, tohle je Blue, a ovládá led a vodu, a tohle je Black, a ovládá temnotu a vzduch. " Řekne Grey. „Já jsem Cas, a obávám všechny živli. " Řekne, a začne sledovat naše zmatené obličeje. „Když si tak "mocná", budeš bojovat proti nám všem. " Řeknu, a myslím si jak jí srazil hřebínek, ale stane se přesnej opak. „Nemám problém" Řekne Cas. Postaví se do bojové pozice. Uděláme to samí. První vystartuje Blue. Snaží se jí uvěznit v ledu, ale než to udělá, udělá to ona. Blua by porazil každý. Rychle po ní hodím temnou kouli, ale ona vyskočí do vzduchu, a uvězní mě v provazu z temnoty. To není možný, že by mě porazila holka. Snažím se z toho dostat, ale nejde to. Podívám se na ostatní. Jsou taky uvěznění. Cas se začne smát. „Tak co? Vzdává té se? " Zeptá se se smíchem. „Fajn" Řeknou ostatní. Pustí nás. Všichni se na ní vrhnou, já si počkám. Najednou zmizí, a oběví se ve vzduchu. Pomalu, a neslušně k ní letím. „Vždycky budu o krok na před před vámi všemi, myslím i tebe Blacku, když si myslíš, jak mě překvapíš ze zadu, tak to je hodně špatný myšlení" Řekne, a odhodí mě vlnou vzduchu. V hlavě mám teď jedinou myšlenku, to bylo hustý!!! „Porazit vás bylo jednoduší než si myslíte. " Řekne, a znovu se rozesměje. „Zase tak špatní jsme nebyli"„ono je to těžký když příjde nějaká holka, a ovládá všechny živli" Řeknu podrážděně. „To je nefér" Fňukne Blue. „Život není fér" Řekne.

††† ( neboli po strašně dlouhé konverzaci o ničem)

„Počkat! " Křik ne z ničeho nic Cas. „Dáme si závod.! " Jen kývneme. Venku na cestě vypálí čáru. „Na první přistávací věži,a kdo bude poslední je shnilé vajíčko" Řekne. „Připravit. Pozor. Teď! Křikne, a vzletíme. Ona je strašně rychlá. Je strašně daleko od nás. To mě sice překvapilo, ale nejvíc mě překvapilo to, že udělala bezchybný střemhlav. My jsme jako poraženci museli klesat pomalu dolů, protože střemhlav je strašně těžkej na naučení.„Jste nějak pomalí"
Řekne. „Navíc teď nemůžete říct že to je nefér, protože tady jsem nepoužívala magii" Řekne, a vydá se k padací dveřím. „Jdu spát, protože jsem unavená, a vy byste taky měli jít spát " Řekne, a otevře padací dveře. „Sbohem pánové " Řekne, a zavře je.
Nakonec poletíme domů. „To bylo sakra divný! " Řekne Red když přistaneme. „Naprosto souhlasím. " Řeknu, a vydám se ke dveřím. „Kdo si myslíte že je, když není z této říše? " Zeptá se Blue. „Co já vím! Je to lhářka"
Řekne Grey. Ještě chvíli, a bouchne to tu. „Ale co když ne? Co když nás porazila, a fakt to bylo lehký" Křiknu. „Souhlasím s Blackem, co když má pravdu? Dal bych tomu čas" Řekne optimismisticky Green. „Doufám že už ji neuvidíme, vypadalo by to divné" Řeknu. Je to pravda. Vypadalo by to sakra divně, kdyby někdo vyděl že největší bojovníky v téhle říši porazila holka. Otevřu dveře. „Jsme doma! " Křikne Blue přes celý dům. Babička je v kuchyni. „Ahoj hoši. Jak dneska bylo? Co trénování? " Zeptá se babička. „Jo dobrý. Jen takový menší zádrhel" Řekne Green. „Vás porazila holka? " Zeptá se se smíchem babička. „Proč nemůžeme taky číst myšlenky? " Zeptám se. Fakt by mě to zajímalo. Prý to umí jen někteří z říše. „Neodcházejte od tématu. Vás fakt porazila holka? " Zeptá se babička. „Jo" Řeknu skoro neslyšně. „ měla by vás trénovat " Řekne přemýslivě babička. „Zejtra zajdu do zámku" Bože můj!! „Ne!!! To je dobrý" Křiknem zároveň. „Ale domluvíte si to sami, jinak tam jdu já. " Řekne. Radši mi než ona. Mám ji rád, ale někdy je vleklá. „No nic. Já jdu spát" Řeknu, a otočím se. Ostatní mě napodobí. Úplně spocenej, a neumytej vlezu do postele, a usnu.

Cas p.o.v.:

Ráno jsem se vzbudila strašně spocená. Zdála se mi noční můra o rodičích a holkách. Bože! Jdu se do koupelny vykoupat. Po chvíli koupání vylezu, a usnu se. Zrovna si to kráčím ke dveřím, když slyším strašnou ránu na mě dveře. Ty se rozletí, a vstoupí Princeps. „Ty tak dlouho spíš? Pojď musíme jít cvičit!" Křik ne, a už mě tahá že dveří. „Taky přeji dobré ráno" Řeknu ironicky. „No dobré. Po rychlé snídani půjdeme cvičit novou úroveň magie! " Křikne. V jídelně popadne nějaké mísy, a už mw táhne pryč. „Snímek to po cestě. " Řekne, roztáhne křídla, a vzletí. Chtě nechtě taky vzletím. Snažím se po cestě něco sníst, ale většina mě spadne. Smutně se podívám na prázdnou misku. Nakonec ji odhodím. Nakonec přistaneme na louce. „Teď se naučíš...