Dračí element

miliarda pohledů

Black p.o.v.:

Když se Blue vynořil, a oznámil nám, že Cas je v nebezpečí, nic moc se dělat nemohlo. Ve vodě by jsme dýchat nemohli. Sice ovládám vzduch, ale bublinu na dýchání bych pod vodou neudržel. Tak jsme se co nejrychleji vrátily pryč z lesa. Ihned jsme běželi do zámku. Když jsme to oznámily panovnici, tak vypadala, že sebou sekne. Prý jí chtěla obeznámit, že je těhotná. Taky jsme pozorovali její knihu. Prý se k ní umí vrátit, ale nic se nestalo. Celá říše teď drží smutek. Sice ji nikdo pořádně neznal, ale to nevadí.
Někdo je smutný, a někdo je rád, že budeme mít panovníka další generace. Teď se jdeme naposledy podívat na její knihu. Mi draci máme tradice. Třeba, že majetek, a nejcennější věci musí umřít společně s mrtvím. U panovníků jsou to většinou knihy, a rodinné šperky. Princeps otevře dveře od jejího pokoje. Její kniha musela být umístěna tady. Jakmile vejdeme, zděsím se. Ta kniha levituje, a zlatě září. Po chvíli se rozletí k oknu, rozbije ho, a vyletí ven. Podívám se na ostatní. Mají šokovaný výraz. Ostatně, já taky.

Cas p.o.v.:

Znáte ten pocit, když spíte nádherným spánkem, ale pak vás někdo vzbudí? Protože zrovna tohle se mi stalo. Brzo z rána jsem slyšela tlučení nějakýho kladiva. Otevřela jsem oči, a podívala se na věc, která mi zničila dokonalý spánek. Nějakej týpek mi přidělával mříže na okno. Po větším za ostřením jsem zjistila, že ty mříže jsou dřevěné. To není moc chytrý nápad. Když si mě ten týpek všiml, začal se smát. „Blbý dračí. Stejně jsou k ničemu. Jsou to jenom otroci. " Řekne, a já se naseru, a to fakt hodně. Nechám vyrůst liánu, a jedním švihem mu zlomíme vaz. Ozve se nepěkné křupnutí. Podívám se na něj z okna. Fuj, on je ještě tak nepěkně zkroucenej. Nechám ho zarůst do země i s jeho kladívkem, a žebříčkem. Vypadá to, jako že se nic nestalo. Spokojeně si znovu lehnu, a spím.

†††

Zase mě něco vzbudilo. Tentokrát to ale nebylo kladívko. Tentokrát to byl hlas u mé hlavy. „Vstávej!! " Křičí. Otevřu oči, a začnu vrčet. Je to ten rozmazlenec že včerejška. Vykvýknu se na něj, a otočím hlavu tak, aby mě už nevyrušovalo jeho křičení, ale moc to nevyšlo. „Vstávej. Chci se projet! " Křik ne znovu. On snad nepřestane. Po chvíli slyším, jak odchází. Že by to vzdal? Nemyslím si. „Stráže! Nasaďte jí to! " Křikne když příjde znovu. Rychle otevřu oči, a začnu se bránit. Nechci je zabít. Tyhle už ne. I přes moje protesty mi nasadí dvou tunové brnění. Nějaký jehli mi zapíchali do kůže, a teče mě z nich krev. Ta krev je lesklá. Až připomíná tekuté zlato. Vyvedou mě ven. Fakt to bolí, jako fakt hodně. Myslela jsem, že tam skolabuju, a spadnu, ale moje "brnění" Mi to nedovolovalo. Venku si na mě sedl. Začal tahat za má křídla. Bolelo to, jakoby vám někdo chytl za zády ruce, a nehezky je zlomil v několika bodech. Nakonec mě nějak donutil vzlítnout. Nohy mi skočil tak, jako bych byla letadlo, a nohy mě zatáhl strašně do kůže. Myslím si, že jsem si drápy zarila do kůže. Najednou jsem měla všechno v mlze.
Poslední, co si pamatuji je, že mě nic netížilo. Jinak nic.

Mattew p.o.v.:

Když jsem se vzbudil, měl jsem v plánu jít za Cas. Po cestě jsem potkal úplně mokrého bratra. Mě neuteklo uchechtnutí. „Moc se nesměj. Ten tvůj drak neskončil o moc líp" Řekl, a odešel. Počkat! Co že řekl? Rychle jsem se vydal ven. Šel jsem směrem k jejímu boxu. Nebyla tam. Sláma byla rozházená, jakoby se tady bojovalo. Vyběhl jsem ven. Běhal jsem rychle po zahradě jako šílenec. Po chvíli jsem uviděl v rybníčku pro ryby nazlátlou tekutinu. Smrdělo to jako krev. Podíval jsem se dál. U prostřed ležel drak. Byl celý od tý "krve". Přišel jsem k němu. Zděsil jsem se po zjištění, že je to Cas. Rychle jsem zařval na stráže, který stály opodál. Ti ji nějakým způsobem zvedli, a odnesli. Tak jsem tam zůstal sám. Super. Vydal jsem se směrem k trůní mu sálu. Musím to říct rodičům. Když jsem došel ke dvěřím, zaslechl jsem rozhovor. „Tati prosím! " Slyším hlas světové bratra. „Ne, řekl jsem to dost jasně. Chápu, že ti ten drak ublížil, ale nedáme ti ho do péče. " Řekl otec. V tu chvíli jsem vpadnul do místnosti já. „Co taj řešíte? " Zeptal jsem se, ale už jsem to trochu tušil. „Ten tvůj drak mě málem zabil! "
Křikne  Ronald. „To není pravda! Ty jsi ji málem zabil! Ležela tam v rybníku celá od krve! " Křiknu nasraně. Rodiče se na mě šokovala podívají. Ronald chce ještě něco říct, ale ot3c ho přeruší. „Dobře. Teď vás poprosím, aby jste odešli. " Řekne. Bez jakéhokoliv komentáře se vydám ven.
Jdu rychlejc, abych nepotkal Ronalda. V pokoji jsem šel do koupelny spáchat hygienu, a pak jsem šel spát.

†††

Cas p.o.v.:

Bože! To bolí. Probudí mě strašná bolest v boku, hlavy, rukou, a ocasu. Pokusím se otevřít oči. Po otevření je ihned zavřu, protože mě oslepí ostré světlo. Něco zamumlám, a otevřu je znovu. Rozkoukat se po místnosti, ve které jsem se právě nacházela. Bíle zdi, smrdí to tady po dezinfekci. Je to nemocnice. Všimnu si že je tady houpací křeslo, a na něm sedí Mattew. Spí, a chrápe. I kdybych chtěla znovu usnout, tak už kvůli němu neusnu. Pokusím se otočit, ale zabrání ě v tom ostrá bolest v boku. Syknu, a podívám se na svůj bok. Je tam velkej obvaz. Tak asi nic nebude. Pokusím něco říct Mattewovi, ale nejde to. Nemůžu mluvit. Svůj jazyk cejtím, tak vyříznutej jazyk nemám. Vyčaruju liánu, a drbnu do Mattewa. Ten se nehne, a tak pokoračuju. Vzbudí se až ho schodek i s houpacím křeslem. Mám kousek k tomu, abych se nerozesmála. Každý pohyb mě bolí, a navíc by asi žádnej zvuk nevyšel. Mattew se konečně zvedne, a začne mluvit. „Sem se bál, že to nepřežiješ" Řekne. Snažím se něco říct, ale pořád to nejde. „Ti nějak nejde mluvit, že? " Zeptá se se smíchem. Udělám takovej ten výraz alá né, vůbec. „Já jdu radši pro sestřičku, než nám tady umřeš" Řekne, a vydá se ke dveřím. Já se zase pokusím usnout. Po chvíli se mi to povede, a usnu bez bolestným spánkem.

†††