Dračí element

odjezd

Otec po chvíli s koukání mojí osoby odešel. „ co ti říkal? " Holky vpadli do dveří jako velká voda. „ velký špatný"
Jako chápu, někdo by byl nadšený, ale já je nechci opustit. Jsme trio. Tři vrcholy trojúhelníku. Navzájem se dopňujeme. Vždycky jsme byly spolu. Bude to strašný loučení. Obě vykulily oči. „ proboha co ti řekl? " Jsou obě stejně náladový. Chjo já to nechci říkat, ale musím. „ je-jedu na školu dračích živlů" Řeknu a mám slzy na krajíčku. Obě ví jak je ta škola daleko, a kolik let tam budu. „Je to sice smutný ale, jsme za tebe rádi" Usměju se a roztáhnu ruce. Ihned mě obejmou. Chytli mě tak, že se nedotkly ani křídel, ani jehlic. Moje ruce začnou zářit a holky se vyděsí, ale ne odtáhnout se. „ víš že ti svítí záda? " „Co že?! " Wut?? Vo ní mě svítí záda? Oli mě od hrne mé dlouhé vlasy „Fakt mi jsme nelhali" Nečekám a vyrážím k zrcadlu. Máme tady hodně zrcadel. Stoupnou si k němu zády a ono fakt! Chvilku to jen tak pozoruji, čekám jak to přestane zářit. Záře ustane. Já tam mám znak draka! ( viz obal knihy). „HUSTÝÝÝÝÝ!!!" Vykřiknu. „ OMG!!" Vykřiknu holky. Ty seš spojená s drakem!! " To mě nedošlo. JÁ JSEM SPOJENÁ S TÍM NEJVZÁCNĚJŠÍM STVOŘENÍM PLANETY! „ holky jdeme za otcem" Řeknu a vyrážím. Hned se ke mě připojí. „ určitě bude v zahradním altánku protože je oběd" Musím dát za pravdu, rád jí venku. Navíc jeho živel je země. „ nemyslíš si že nebude divný když tam takhle příjmem? " Ajo to mě nenapadlo „ vzhůru do mého pokoje! " Křiknu a otáčím se směr můj pokoj. „ plášť s kapucí bude stačit? " Zamyslím se „ asi jo, bude lepší když tě nikdo nepozná. " Ale přes rohy nepřetáhnu kapucí. „Chudák kapuce, budu do ní muset vystřihnout díry na rohy" Čekají jim koutky, já to poznám „ a ještě do triček a šatů, nebo kalhot"
To už se rozesmějí na celý kolo. Už sem to nevydržela a začala se smát taky. Ani sem si neuvědomila a byly jsme před mým pokojem „ asi si mám vzít černý plášť, ne? " Zamyšleně se koukám do skříně plných plášťů. Ano mám skříň plnou plášťů. Někdy se tam najde i normální oblečení, nebo šaty. Ale nejradši nosím pláště. Většinou tmavě modré, nebo černé s odlesky modré. „V rámci toho že nosíš modré, tak by to bylo ideální. „Ťuk, ťuk" Ozve se ode dveří „ schovejte se! " Zašepám na holky „ minutku" Jakmile jsou holky v bezpečí skříně křiknu „ dále! " Vstoupí otec s nic neříkající obličejem „ přišel sem ti oznámit že odjíždíš už dnes za pár hodin" Proč? Mám slzy na krajíčku. Jeho obličej se změní na smutný. Nic neříká takže začínám „ vím s jakým zvířetem mám pouto." Teď je šťastnější „ to je skvělé" Stoupnu si k němu zády a odhrnu vlasy. Asi zase přemýšlý. Zatím se otočím zpátky. Fakt přemýšlí. „Je úžasné že máš takovéhle zvíře, každopádně, už sem se přišel rozloučit. Tak ahoj" Obejde mě a odchází. Jakmile se zavřou dveře se rozletí skříň. „To není možný" Proč odjíždíš dneska" Místo odpovědi je obejmu. Po chvíli se odtáhnout. „ a teď povinně sednout, uděláme si sesterskej večer" Řekne hrdě Oli. „Spíš pár hodin, já zatím jdu pro jídlo" Řekne neutrálně As. Ta jen schytá pohlavek od větve že stromu za mím okně. „Vypadá to že už umíte používat svůj živel" Řeknu jakmile se As vrátí s jídlem, zatím co si vezmu kousek dortu. Oni se ušklíbnou, a As mě odhodí kousek do zadu, a Oli zase pode mnou nechá vyrůst květinu. „ děkuji za výtah, ale radši bych jela na zem" „ tak leť" Řekne Oli sladce. „ to se ti řekne" Ale něco na tom je. Stoupnou si, a roztáhnu křídla. Trochu s nima zaplácám -i s plachtící ploutvičkou  na ocasu-, a pokusím se vzletět. Podařilo se mi to! Pokusím slítnout dolů, a pořád plácání ocasem jako debil. Jako inteligent mám zavřený oči takže se rozplácnu na zdi. Vyjde že mě pouhé „au" A spadnu na zadek. „ to bylo HUSTÝ, teda až na ten pád" Řekne se smíchem Oli. „A to mě tady necháte jen tak sedět?" Zeptám se jich. Oni si místo odpovědi sednou za mnou. Chvilku vedeme nezajímavou debatu o oblečení. Ale pak „ukážeš nám nějaký dračí živel? " Udělají psí oči. Musím uznat že je fakt umí. „ pokusím se" Chvíli přemýšlím „ ale co? " Holky se začnou domlouvat a pak sborově řeknou „ iluze dolů" Prohlásí nadšeně.
„ a kolik? " Zeptám se, a přitom přemýšlím jak to udělá. „ 456 dol- " Oli to nestihne ani doříct, naštěstí. „ má sestra chce říct že když si to ještě nedělala tak 2" Uff As je má zachrákyně. Natáhnu před sebe ruce a soustředím se. Zavřu oči pro lepší soustředění. Představuji si dva doly krouží cílem vedle mé hlavy. Cítím magii proudící v mých žilách. „Wau" Nějak to nevnímám. Magie je v mých dlaních. Trochu hejbnu prsty pro lepší
Vstřebání magie do vzduchu a Vstřebání očního klamu. Najednou otevřu oči a vidím doly krouží cílem vedle mě. Ruce mě září, a tak zkusím
změnit směr pohybu. Pohybují prsty směr holky. Jakmile tam jsou začnu kroužit dlaněmi pomalu nahoru a pak z nich udělám jiskřičky. Holky to s úžasem sledují. Kdych to teď nedělala byla bych jako ony. Pochvilce jiskřičky zmizí. Holky mě ještě obejmou a někdo otevře dveře. Vím kdo to je, protože to dělá jenom jeden člověk. Mamka. Běží mě obejmout. Bohužel mě chytne za křídlo, ale né hrubě pohladího. „Nechápu proč odjíždíš už dneska. " Řekne smutně mamka. „ každopádně nesmíš nikomu říct že patříš do královské rodiny a už vůbec že jsi koruní princezna. " Na to sem popravdě nemyslela. „Je ještě jedna dívka která má dračí živel. Vždy to byla jedna venkovanka a druhá patří do královské rodiny" Přísně se na mě podívá „ takže tuhle teorii musíš vyvrátit. " „Ano kapitáne" Mamka se ještě podívá na holky „ Cas by si měla jít balit takže by jste mě mohli jít doprovodit do altánku" Řekne a odchází. Holky se na mě soucitně podívají -protože ví, že neumím balit důležitý věci- a odejdou. Vezmu kufry začnu balit. Do triček, šatů, mikin, a plášťů vystřihnu díry na křídla. Další díry dělám v kalhotech, legínách, a čepicích. Prostě skoro ve všem oblečení. Na konci balení jsem se ještě podívala do zrcadla. Vypadám hezčí než sem byla dřív. „Ťuk" Asi už budu muset jít, pomyslím si „ dále" Vyjde George, náš sluha „ dobrý den slečno Čas, mám vám vzít kufry" Vydá se k mím kufrům. „ Georgi kolikrát sem vám říkala že jsem jenom Cas? " Povzdechne si „ hodněkrát" I s kufry se vydá ke dveřím. Jdu hned za ním. Po cestě přemýšlím co vše umím, jestliže mám znaky všech živlů. Ani si ne uvědomím a jsme před bránou. Uvidím holky a mamku. Otec zase nemohl, jak jinak. Běží ke mě a obejmou mě. Pak se odtáhnout. „Chtěli jsme ti ho dát až na narozeniny, ale teď je vhodnější doba." Řekne mamka a předá mi malou krabičku. Otevřu ji a úžasem krabičku pozoruji. Je tam náhrdelník ze stříbra. Ne jen tak ledajaký. Je kouzelný. Dokáže záři barvami jako znaky živlů. Je nesmírně vzácný. Všechny ještě obejmu. „ už musíme jít" Chtěl nechtě přestanu a nasadím si kapuci ve které jsou díry na rohy. Se slzami opouštím rodinu a vydávám se za Georgem. „ budete čekat na náměstí. Váš falešný život byl strávený v zámku jako komorná. Vaše babička byla švadlena Amber a znáte se s královskou rodinou, ano?" Jen kývnu. Za chvíli už vidím sochu na náměstí. Stojí tam hnědovláska. „ Georgi už můžete jít " Řeknu a přebírám kufry. „Nashle" Řeknu, a dostane se mi stejné odpovědi. Sebevědomě kráčím ke hnědovlásce.
„Ahoj" Po zdravým jí. „Ahoj" Usměje se „ ty jsi z královské rodiny? " Zeptám se jí „ ne, proč? " „Protože je vždy princezna a občanka, a já jsem obyčejná občanka" Řeknu jí. Jsem fakt dobrá herečka. „ tak se stala chyba" Řekne a spadne jí klobouk, já jí ho podám „ díky-" Neví jaký mám jméno. Já jí ho vlastně neřekla. „Cassidy, neboli Cas. " Nasadí si klobouk „ Kate" Podáme si ruce. „ možná je to divný se ptát, ale ty máš od narození rohy, křídla a ocas?" „ ne, to se stalo při rozzaření. " Řeknu „ a co máš za živel? " Zeptám se jí. „ temnotu" Řekne „ a co ty?" Poškrábat se na zátylku „ em... Všechny " Řeknu nervózně. „ to je super"řekne nadšeně. „kde jsi vlastně bydlela? Zeptal se podezíravě „ byla jsem jako komorná v zámku" Řekla jsem jí své divadýlko. „Jaká byla královská rodina? " Chvíli jsem přemýšlela jak bych sebe popsala. „Byly na mě strašně hodní. Zvlášť princezny. " .

†††
N

Najednou se ozvou blesky. Z nebe přiletí dva draci. Jakmile přistanou všimnu si že je to drak blesků, a dračice iluze. Ani nevím jak sem to poznala. Jezdec na drakovi nám vezme kufry. Odcházíme s jezdcem který s námi jde k dračici. Jakmile k ní příjdeme, tak si mě ta dračice vezme do tlapy a vyzdvihne do výšky jejího obličeje. Pak mě olízne a při tiskne na její čumák. Po chvíli usnu.

Kate p.o.v:

Cas byla jiná, neříkám že byla divná, to ne, spíš je stejně retardovaná. Když jsme šli na toho draka tak si ji vzal do tlapy,a dal si jí na čumák. Jakmile usnula tak si ji dal mezi rohy. Když si ji ten jezdec chtěl vzít, tak zavrčel. Když jsme letěli bylo to úžasné. Po chvíli jsem taky usnula.