Joker

Kapitola 1

Zdravím, mé jméno je Hugo Hubička. Tedy kdysi bylo. Vy mě ale budete znát pod jiným jménem a to Joker. Nebyl jsem vždy tak šílený. Měl jsem rodinu, kamaráda, dívku...

Chtěl bych vám říct můj příběh. Možná mě někdo pochopí a mé motto: „Co tě nezabije, to tě jednoduše zešílí."

Začalo to, když jsem byl ještě školák.

„Hugo, pojď na snídani," ozvalo se ze dveří, když Hugo na půl spal. Otevřel oči a uviděl usměvavou tvař své matky, která stála ve dveřích. Měla krásné hnědé dlouhé vlasy a oči stejné barvy. Ten den na sobě měla letní, červené šaty, co jí dělaly mnohem veselejší a ubraly i pár let.

„Už jdu mami," odpověděl Hugo, vstal a oblékl se do své oblíbené zelené košile a hnědých kalhot. Rychle se učesal a šel dolů na snídani.

Dole už seděl jeho otec popíjející svou raní kávu a při tom si četl noviny. Na jeho talíři už zbyly pouze drobky. Na sobě měl jako obvykle bílou košili a kravatu, společenské černé kalhoty a boty. Ale Hugo si ho skoro ani nevšiml, toho uchvátila vůně ranních lívanců. Svého otce však potichu pozdravil. Vždy z něm měl trochu strach. On však na jeho pozdrav ani nezvedl oči, a tak si šel Hugo sednout ke stolu a posnídat.

Když jeho otec dopil kávu zvedl se vzal si sako a políbil Hugovo matku - Katrine. „Budeš dnes zas až do večera v práci, Bene?" zeptala se ho posmutněle.

„Jsem doktor, nevím jak dlouho budu muset pracovat." odpověděl stroze Ben a odešel.

Hugo si mezitím v klidu snědl snídani a šel do koupelny vyčistit si zuby. Když vylezl ven vzal si svou tašku a šel ke dveřím. Kampak ses tak hezky oblékl Hugo?" zavolala na něj matka dřív, než stihl odejít.

„Copak si zapomněla? Dnes končím devátou třídu," obořil se na ni. „Pak půjdeme ještě s Jackem a Karen ven," dodal mírněji. Katrin přikývla a Hugo vyšel ze dveří.

Když už byl dost daleko od domu vyšli z poza rohu  dva kluci - Will a Lukas. „Tak co, Hubičko? Chceš do hubičky?" posmívali se mu.Oba kluci byli mnohem větší než on. Will měl delší blonďaté vlasy a modré oči. Lukas měl zrzavé vlasy a zeleno modré oči.

„Něco pro tebe máme, Hubičko," oba se hlasitě zasmáli. Will vytáhl z kapsy zelenou barvu na vlasy. „Tak tady máš, Hubičko. Tohle si dneska na záchodech dáš na hlavu a budeš to mít na dnešní ukončení a na závěrečné focení rozumíš?!"

Hugo se strachem, že by ho zmlátili už ani nebránil a barvu si vzal a schoval si ji do batohu. Spokojení Will s Lukasem odešli a neustále se smáli.

Hugo šel dál sám až ke škole, kde se na něj čekal Jack. Jack měl poruchu růstu takže, měřil pouhých sto třicet centimetrů. Měl kratší černé vlasy a tmavě hnědé oči. Na sebe si dnes vzal černé džíny a černou košili.

„Zdravím, Jacku," řekl vesele Hugo. Jack přikývl na pozdrav, a pak se spolu vydali do školy, kde sedli na svá místa. „Musím ještě na záchod," oznámil Hugo, vzal svůj batoh a odcházel.

Jack nervozně seděl dál. Najednou k němu přišel Will. „Prcku, neztratil ses náhodou? Jesle jsou totiž vedle," začal se smát a celá třída s ním. Jack se smál taky. „Čemu se jako ty směješ?!" zeptal se naštvaně Will.

„Ale jen tomu, že máš rozepnuté kalhoty," odpověděl a smál se dál. V tu ránu se třída začala smát ještě hlasitěji.

Will ho shodil ze židle a začal do něj kopat, v tu chvíli se Hugo vrátil ze záchodů. Hned zahodil batoh a se svou nově obarvenou zelenou hlavou se rozběhl na Willa, ale ještě než k němu doběhl, Lukas ho praštil prknem, které vytáhl z poličky. Hugo ležel a Lukas do něj kopal.