Kapitola 5

6 0 0
                                    

Po několika měsících už  si Hugo ani nevzpomněl na se minulé hříchy. Byl šťastný a doufal že už to tak zůstane. Jenže to by nesměl přijít ten sychravý den třetího června. Za okny padal lehký déšť a vzduch byl zvláštně těžký.

Hugo zrovna skládal knihy v knihovně na půdě kostela. Antonius stál u oltáře a připravoval své svíčky a potřebné věci na bohoslužbu. Když najednou se otevřely mohutné dveře kostela. Dovnitř pronikl studený vzduch až Antonia zamrazilo.

Otec se otočil a uviděl postavu zahalenou v promoklém kabátu, postava se neudržela pomalu na nohou, bylo vidět že je opilý.

„Pochválen buď Ježíš Kristus," pozdravil otec. Hugo slyšel hlasy, tak se podíval skrz díru v zemi, aby viděl, co se dole děje. Avšak viděl jen na otce Antonia a neviděl, kdo tam před ním stojí.

Postava vyšla ze stínu pode dveřmi, byl to opravdu nějaký opilý muž. „Opustila mě chápeš to," začal muž zmateně řvát na otce. Antonius nevěděl o co jde, tak jen mlčel a dál poslouchal. „Hej ty chlape, musíš mi pomoct!" pokračoval muž.

„Synu, mohu ti pomoci jen od tvých hříchů," odpověděl klidně Antonius.

Muž začal být více agresivní a najednou ze svého kabátu vyndal pistoli a nesmyslně začal na otce řvát. 

Hugovi vynechal jeden úder srdce. Muž zmáčkl spoušť. Pak ale začal zmatkovat. Pustil pistoli na zem a utekl. 

Otec se pomalu spouštěl k zemi, krev z jeho prostřeleného hrudníku mu pomalu stékala po těle a po rukou. Antonius měl slzy v očích, ale nevydal ani hlásku na náznak nářku. Hugo se okamžitě sebral a seběhl dolů za Antoniem. 

Když Hugo doběhl za Antoniem, tak po zemi byla krvavá cesta táhnoucí se za otcem k oltáři. O oltář opřený Antonius zhluboka dýchal a mávl na Huga, aby k němu šel blíž. 

Hugo přistoupil a hned vytáhl z kapsy kapesník a přiložil ho otci na krvavou ránu. Antonius si přitáhl Huga blíž a zašeptal mu do ucha: „Ve sklepení je má minulost a můj odkaz tobě." Už jen zhluboka dýchal.

„Ne, otče, ne, nikam prosím. Bože vrať mi mého otce!" V Hugovo zarytých prosbách o božskou milosrdnost uslyšel, jak Antonius vydechl, avšak už neslyšel jeho hluboký nádech. Hugo zvedl své oči od země a podíval se na otcovu tvář. Na ní se už jen leskly slzy a byl vidět úsměv, umřel v přítomnosti svého syna. 

Hugo dalších několik hodin jen seděl u oltáře vedle Antonia a přemýšlel. Nemělo to smysl. Zvedl se a vyšel z kostela ven. Dostal se na menší hřbitov za kostelem. Vzal tam lopatu, která byla opřená o jeden z náhrobků. S lopatou vyšel na mírný kopeček, kde začal kopat hrob. Když byl hrob vykopán vrátil se do kostela pro mrtvého Antonia a odnesl ho k hrobu, do něhož ho položil. Poté se vrátil a sesbíral všechny důležité Antoniovy věci a ty vyskládal vedle něho.

Pronesl malou modlitbu, kterou ho Antonius naučil. Když už bylo vše vykonáno, Hugo tělo zahrabal. Hrob předtím vykopal u velkého mohutného stromu, od Antonia věděl, že strom je zde stejně dlouho jako kostel. 

Na tento strom Hugo vyřezal Antoniovo jméno a roky žití. 

Hugo se poté vrátil do kostela a sebral pistoli ležící na zemi. Poté se koukl z okna díky kterému si všiml stop v blátě.

Hugo se po stopách vydal a došel díky nim až ke starému mlýnu. Když přišel blíže uviděl muže který zrovna něco opravoval. Také si všiml jeho auta co stálo před vchodem do mlýna.

Hugo se ukryl na zadní sedačky tohoto auta.

Po hodině muž skončil s prací a nasedl do auta. Poté co se připoutal zkontroloval zpětné zrcátko díky němuž uviděl usmívajícího se Hugo mířící na něj jeho vlastní pistolí.

V mužovo očích Hugo spatřil strach. Než vůbec muž stačil něco říct, Hugo zmáčkl spoušť. Rána způsobena výstřelem vyplašila vrány sedící na nedalekém stromě. 

Krev z hlavy muže vyletěla na přední sklo auta. Hugo vystoupil z auta a začal sebou lehce cukat. Po chvíli se začal nahlas smát koukal přitom na mužův dům. Hugo položil pistoli na kapotu auta a vydal se do domu. Hugo v garáži domu našel benzín, také když procházel dům našel mnoho alkoholu. 

Hugo alkohol vylil po kuchyni. Když už vylil všechen alkohol přešel do jiné místnosti a vzal kanystr s benzínem a začal jej vylévat. Prošel takto celý dům a na všechny důležitá místa. Když se někde smíchal benzín s alkoholem začalo to velmi zapáchat. Hugo udělal z benzínu malou cestičku z domu a poté kanystr vhodil zpět do domu. Poté se vydal k autu kde v přihrádce u spolujezdce našel sirky. Přešel zpět k benzínu, škrtl sirkou o škrtátko. Sirka se vznítila Hugo ji nechal chvíli hořet a jen se na ní tak díval. Po nějaké chvíli hodil sirku na benzín ten se během vteřiny vznítil a během pár vteřin hořel rudým plamenem celý dům.     

Jen tam tak stál s úsměvem ve tváři, plameny hřáli jeho jizvy. Poté zavřel oči na patě se otočil zády k hořícímu domu, poté co se otočil otevřel oči a řekl "Joker,, 

JokerKde žijí příběhy. Začni objevovat