Temná stránka Bradavic aneb Zapovězené povídky dua Deamus [MV/LH bonus]

Klišé Riddleová aneb Můj táta nechtěl dort

Za hory, za doly, mé norčí bačkory, kam mě nesou?

Tato slova zněla mi v hlavě, když mě skupinka čtyř maníků v černých pláštích, kápěmi na hlavách a v nehezkých maskách vedla k bráně obrovského sídla. Sice jsem jim přesně šest a půlkrát řekla, že mám nohy a chodit umím sama, nezajímalo je to, a tak mě táhnou jako hadrovou mudlu po pískové cestě.

Byla téměř půlnoc, všude tma jak v díře, ale ani trochu jsem se nebála. Jsem totiž velmi odvážná dívenka, jak mi často říká táta. Jsem odvážnější než všichni okolo mě dohromady. Dokonce jsem odvážnější než Nebojsa, o kterém mi jednou četl strejda Rodolphus, načež to zjistila tetička Bella, které jako bych z oka vypadla, a tak ho zbila.

A když už mluvím o tom, jak vypadám... Měla bych se představit, neboť je to slušné. Prý.

Jmenuji se Klišé Riddleová a je mi tolik a tolik let, ale na svůj věk teda vůbec nevypadám. Všichni mi říkají, že vypadám minimálně na tolik a tolik, neboť jsem velmi vyspělá. Mám hrudník, který by mi mohla závidět i tetička Bella, křivky mého těla jsou tak dokonalé, že i já se musím neustále obdivovat před zrcadlem, mé dlouhé vlasy mají barvu černou jako peří havranů a divoké kudrliny jen podtrhují můj šarm. Oči mám modré jako studánky, řasy dlouhé až do nebe a pohled tak uhrančivý, že se do mě musí zamilovat úplně každý.

Opravdu, vím to. Vždyť už teď lámu mužům srdce, neb jsem ztělesněním dokonalosti, ač se na první pohled může zdát, že jsem šedá myška. Všichni, i ti nejvíc cool týpci, se do mě zamilovali, protože prostě já. Však mě milují i všichni Poberti i přesto, že jsem je nikdy neviděla. To není žádná mudlovská Evansová, koho ten mizera Potter miluje, to jsem já, Klišé! A dokonce i Sirius Black, ten proslulý holkař, přestal nahánět všechny sukně v okolí, neb ho láska ke mně změnila. I Remus Lupin, vždy tak inteligentní a odtažitý, vzplanul tajnou láskou k mé velikosti. Kluzký červíček není výjimkou, a tak i tahle krysa běhá za mnou.

A to byli Poberti... Kdybyste to nevěděli, tak mě milují i dvojčata Artura a Molly Weasleyových. Fakticky, sice ještě nosí plenky, ale beztak mě v budoucnu budou milovat a já budu jediná, která ty dva nerozlučné bratry dokáže rozdělit. A dokonce, na to jsem obzvlášť pyšná, mě miluje i Draco Malfoy. Ten sice ještě dřímá v břiše tetičky Cissy, ale Lucius to vem. Jelikož jsem tak dokonalá, umím beztak i pohlížet do budoucnosti, takže vím, že Draco Malfoy mě určitě miluje a já jsem vzala srdce dalšímu kolejnímu princi.

Ach ano, taková jsem já, Klišé Riddleová, jediný potomek obávaného Lorda Voldemorta.

Jsem nechutně bohatá, takže bych si mohla koupit všechny kouzelníky a čarodějky světa i s jejich příbytky, ale nedávám to najevo, že jo. To, že si zajdu na Příčnou ulici a koupím si tam Děravý kotel i s majitelem a všemi pijany přece neznamená, že se chvástám svým bohatstvím. Jsem skromná. Dokonce ani neukazuji, jak mocné postavení v kouzelnickém světě mám... Jen tuhle jsem nechala papá, aby hodil avadu ho hrudi jednoho přebytečného smrtijeda, který mě opravdu vytočil tím, že mi u snídaně řekl, že vypadám úchvatně, ačkoliv to nebyla pravda, protože jsem na sobě měla domácí šaty šedé barvy, a to mi fakt nesluší, protože černá je life.

Každopádně, dost bylo o mně, ač bych o sobě mohla mluvit celé hodiny, třebaže nejsem nijak sebestředná.

Představím vám svého taťuldu, též známého pod uměleckým jménem Pán Zla. Je to milý člověk, opravdu. Jeden z nejmilejších, jaké znám. Slyšela jsem názory, že je to prý chladnokrevný vrah, čistotou krve posedlý psychopat, člověk bez srdce a bla bla bla. Není to pravda. Táta je člověk hodný a citlivý, jen ho musíte poznat. Nebo spíš vám musí dovolit, abyste ho poznali. A všechno to, co se o něm povídá, je lež, kterou roznáší závistiví lidé. Táta je velmi nepochopený člověk, což je fakt škoda, neb se urputně snaží o to, aby se kouzelnický svět nějak sjednotil a všem se nám žilo dobře.