Temná stránka Bradavic aneb Zapovězené povídky dua Deamus [MV/LH bonus]

Salát z okurek a broskví /Drarrymione/

„No a bady hi bábe!“ zvolal Ron Weasley s plnou pusou a chlapec, který dvakrát přežil k němu prudce vzhlédl od učebnice Lektvarů pro pokročilé, kterou první hodinu Lektvarů čmajzl, protože to je starý zloděj.

„Koho zaklínáš?“ zajímal se a Ron nesouhlasně zavrtěl hlavou, rychle dožvýkal, co měl v ústech a poté to spolknul. Takhle to totiž obvykle funguje.

„Říkám tady ji máme!“ Kývl svou cihlově zbarvenou kšticí ke dveřím Velké síně a Harry se tím směrem podíval, aby viděl, jak si to k nim rychle štráduje nejchytřejší čarodějka své doby. Dneska dost pozdě, protože zaspala. „Dobré ráno,“ pozdravil ji Ron v momentě, kdy tvrdě dosedla na lavici vedle Harryho a probododla Rona pohledem ostřejším než břitva. „Ho?!“ vyjel na ni zamračeně s pusou plnou pudinku.

Zpražila ho pohledem plným nechutenství, vytáhla si z tašky bichli jako kráva a třískla s ní o stůl tak silně, že vyvrátila několik sklenic s dýňovou šťávou, které byly na stole.

„Co ti zase je?“ zeptal se jí Harry a trochu si od ní odsedl, zatímco Neville opodál krákal jak chorá vrána, že mu polila časopis o kouzelných bylinkách, jehož předplatné si poctivě platí.

Hermiona po svém nejlepším kamarádovi vrhla pohledem, načež vytáhla hůlku a jedním prudkým švihnutím uklidila nepořádek, který udělala.

„Mám za sebou příšerné ráno!“ postěžovala si, otevřela knihu a teprve až pak se porozhlédla po stole, aby si vybrala něco k snídani. „Příšerné, opravdu příšerné!“

Ron se na ni tázavě podíval. „Opravdu?“ zeptal se ironicky. „Zrovna dneska jsi tak milá...“

Kudrnatá čarodějka do něj zabodla pohled. „Dělej tak, abych ti tu lžíci nevrazila do nějakého nejmenovaného otvoru!“ pohrozila mu smrtelně vážně a Ron vytřeštil oči a na pár vteřin zbělel, než nasucho polknul a když Hermiona sklopila oči ke knize, začal se po lavici sunout dál od ní i Harryho. S pohledem ostražitě upřeným na Hermionu se šoupal dál a dál, až narazil do Parvati, která se právě zalévala dýňovou šťávou.

„Koukej, co děláš!“ vyjela na něho, jelikož se pobryndala. „Vždyť vypadám jako prase!“ Zamračeně si prohlížela svou košili.

„No a ještě ses polila,“ podotkl Ron a v tu ránu vyjekl, neboť mu Parvati dala loktem do žeber. Na nic nečekal a začal se sunout zpátky naproti Hermioně a Harrymu, který se zdál býti myšlenkami na míle daleko odsud.

To způsobila ta Hermionina výhrůžka směrem k Ronovi, ta o vražení předmětu do nejmenovaného lidského otvoru... Společně s touto výhrůžkou mu totiž na mysl vytanula vzpomínka na sen, který se mu v noci zdál. Na až nezákonně erotický sen, kde hlavní roli získal jistý blonďatý záporák...

Ohlédl se přes rameno ke stolu Nebelvírem znepřátelené koleje a strnul, když se jeho zelené oči potkaly s těma šedomodrýma. Sleduje ho? Rychle se otočil zpátky a do tváří se mu nahrnula červeň.

Netušil, kdy ty prapodivné sny začaly, ale pár týdnů to už jistě trvá. Zprvu z toho byl k smrti vyděšený a byl odhodlaný okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, ale když už kráčel chodbou, na jejíž konci byly dvoukřídlé dveře na ošetřovnu, rozmyslel si to. Co by tak madam Pomfreyové asi řekl?

Ve snu jsem nakládal Malfoye... povozil jsem ho na svém koštěti... naleštil mi násadu... nemáte na to něco?

Jo, tohle by s Bradavickou léčitelkou asi seklo. Proto se toho přehnaně brzkého rána vrátil zase zpátky do věže, ale jelikož má od narození štěstí, narazil přitom na paní Norissovou a nakonec si vysloužil školní trest v podobě drhnutí posrané podlahy v Sovinci.