Temná stránka Bradavic aneb Zapovězené povídky dua Deamus [MV/LH bonus]

Co skrývá lektvarista pod pláštěm? /MINERVUS/

Psal se čtyřiadvacátý prosinec nějakého roku a Bradavická škola čar a kouzel zela prázdnotou. Naprosto všichni žáci opustili hrad, aby Vánoční prázdniny strávili doma se svými rodiči a svou rodinou. To se nestalo už dávno, neb tady většinou několik vyvrhelů zůstávalo, jelikož je doma beztak nechtěli.

Profesoři však byli doma tady, na Bradavickém hradě, a tak nikam neodjížděli. Vyjma Brumbála, který se ale vždycky vrátil na štědrovečerní večeři, jelikož to byl starý mlsoun a nikdy si nenechal ujít dobroty, které domácí skřítci ukuchtili pro své pány.

Jedna taková profesorská vánoční večeře se konala právě teď. Velká síň byla vyzdobena úchvatně, dokonce tak úchvatně, že se Sybila Trelawneyová rozbrečela, když do největší místnosti hradu vešla za společnosti madam Prýtové a léčitelky Pomfreyové. Tyto tři dámy v nejlepších letech chodívaly vždycky spolu, a tak jim ostatní profesoři vymysleli tajnou přezdívku. Trio rakev. To proto, že do hrobu neměly daleko a na Snapeův vkus už na tomhle světě docela přesluhujou.

Jistě, byli tady starší adepti na poležení v rakvi, ale těch si mistr lektvarů a vedoucí zmijozelské koleje vážil. Řeč je o staříkovi, jenž vede tuto školu, a o jeho zástupkyni, bez které by si Brumla ani nedošel na toaletu, neb za něj beztak dělá naprosto všechno.

„Dobrý večer, Severusi,“ pozdravil ředitel svého kolegu a oblíbence, když zmiňovaný profesor dorazil k dlouhému stolu, který se div neprohýbal pod všemi těmi dobrotami.

Vysoký muž v dlouhém, černém plášti a s vlasy tak mastnými, že by si na nich s klidem mohl usmažit vajíčka ke snídani, ohrnul svůj hákovitý nos, kývl na pozdrav a usedl vedle Minervy McGonagallové, jeho velmi dobré přítelkyně a tajné milenky.

Ano, milenky. Vztah, který panoval mezi ním a zástupkyní ředitele, byl nejen pracovní a přátelský, ale i milostný - ne však romantický.

Začalo to už před dvěma lety, kdy za ním Minerva jednoho prázdninového večera přišla do kabinetu a chtěla s ním probrat něco, co ho ani trochu nezajímalo. A jelikož se ho od rána držel jakýsi splín, zapíjel svou existenci na tomto světě ohnivou whisky, což způsobilo, že měl trochu chlípné myšlenky, když z křesla za svým stolem černýma očima skenoval postavu té ne zas tak mladé čarodějnice. Projednou nevypadala tak přísně a nepříjemně jako vždycky, možná to bylo tím, že ji viděl dvakrát, ale kdo ví.

Severus sebou trhl, když ho z myšlenek vytrhl sám velevážený Brumla.

„Severusi, ptal jsem se vás, zda jste už ochutnal tento lahodný -“

„Nostalgicky vzpomínám, Brumbále,“ neslušně ho přerušil a stařík s bílými vousy pozvedl obočí. „Nevyrušujte mě,“ dodal svým typickým bezbarvým hlasem a Minerva vedle něj vykulila oči a zalapala po dechu, neb jí Snape koketně přejel svými dlouhými ledovými prsty po stehně. Pod stolem, samozřejmě, aby to nikdo neviděl. Zrovna dvakrát si nepřál, aby se o něm říkalo, že je na babičky.

Hlava Bradavického hradu profesora lektvarů už nevyrušovala a stočila svou pozornost na - taky ne mladou - knihovnici Pinceovou, jež seděla po jeho pravici, a tak Snape mohl vzpomínat dál.

Viděl tedy tenkrát Minervu McGonagallovou dvakrát!

Ale dost rýmů, není žádný poeta. A Minerva je koketa!

Ředitelka nebelvírské koleje toho večera velmi rychle pochopila, že u něj s ničím nepochodí, a tak snahu probrat s ním pracovní záležitosti vzdala. Místo toho si ho prohlížela tím svým starostlivým pohledem a kroutila hlavou jako o život, až to způsobilo, že se jí z jejího vždy perfektně pevného drdolu uvolnilo několik stříbřitě šedých pramenů vlasů. Vypadala trochu divoce, a to ho maličko rozrušilo, a proto si ji prohlížel ještě zaujatěji.