Temná stránka Bradavic aneb Zapovězené povídky dua Deamus [MV/LH bonus]

Tlapku na to! /KOČGUS/

Chodbami Bradavického hradu koluje spoustu pověstí a mnohem víc teorií. Ne všechny pocházejí z dílny legendárního teoretika Weasleyho, kterému jsou často připisovány. Jmenovaný odchovanec nebelvírské koleje dokonce vyžadoval, aby zde bylo uvedeno, že s teorií, jež se týká školníka Filche a jeho nesmrtelné kočky, nemá nic společného.

Ostatně zde je jeho rukopisné prohlášení:

Tuhle mudlovinu jsem nevymyslel. Seamus s Deanem potřebují pomoc. Malfoy je ďábel! Svěcená voda je k dostání u mě. Balíčky na ochranu proti pekelným bytostem nyní za akční cenu!

R. W.

To by pro začátek stačilo. Jdeme na to! Na tragický příběh Arguse Filche a jeho šokujícího odhalení.

***

Bylo tomu už dávno, co mu paní Norissová vstoupila do života. Auta v mudlovském světě ještě neexistovala, nečaři jezdili drožkou a mladému Arguskovi nebylo ještě ani osmnáct. Paní Norrisová nebyla větší než bačkora jeho babičky a neuměla ještě ani pořádně mňaukat. Spíš pískala, proto si chvíli myslel, že dostal k narozeninám chlupatého ptáka. Jednoho sice už má, ale... Takže dostal kotě, držme se tématu.

Žádné zvíře si k narozeninám nepřál. Ne, přál si jako každý rok hůlku. Pravou kouzelnickou hůlku, která by si ho vybrala u Ollivandera. Jenomže když tam jednou takhle šel s úmyslem starého prodejce hůlek obalamutit, že je čaroděj a získat tak vytoužený čarovný klacík, stalo se, co vůbec nepředpokládal - nejenže si ho žádná z hůlek nevybrala, ale ony před ním i utíkaly! Opravdu, natáhl ruku k regálu s krabičkami a ony se rozestoupily.

To ho naštvalo. Strašně tenkrát zuřil a málem se vrhl přes pult na starého Garricka Ollivandera, který mu opatrně sdělil, že lidem jako je on bohužel nemá co nabídnout a poslal ho do jakéhosi krámku s žertovými předměty, aby si prý hůlku koupil tam.

Brečel. Doma, v té polorozpadlé chatrči, kde žil se svými rodiči, opravdu brečel s obličejem zabořeným do polštáře, který si poslintal i posmrkal. Tolik si přál dostat dopis z Bradavic! Jasně, bylo už pozdě nastoupit, jedenáct mu už dávno nebylo, ale stejně doufal v to, že jednoho rána mu do pokoje vlétne sova a upustí mu do klína dopis s pečetí Školy čar a kouzel v Bradavicích.

No nestalo se to. Studoval v mudlovské škole, kterou nenáviděl, s mudly, které nenáviděl ještě víc. Děti se mu věčně smály, ať už kvůli krátkým ošoupaným kalhotům nebo kvůli nedostatku vlasů. Tohle bylo jeho prokletí - plešatět začal už ve školce. Nemohl za to. Chvíli zkoušel nosit paruky, ale když mu jeden cápek ze třídy řekl, že vypadá jako jeho zesnulá prababička, což ho trochu děsí a znepokojuje, na paruky zanevřel.

Bylo to těžké období. Už od narození. Ale zlepšilo se to právě s kotětem, které prvně sice nechtěl, ale velice brzy si ho zamiloval. Zamiloval se do ní. Dlouho sice netušil, zda dostal kočku nebo kocoura, neb biologie mu nikdy moc nešla, ale nakonec na to přece jen přišel. Nikde nic netrčelo, takže své kotě pojmenoval slečna Norrisová.

Vybrat jí jméno nebylo lehké. Prvně ji oslovoval prostě jen: „Hej zvíře!“, což se kotěti vůbec nelíbilo a často na něj prskalo a syčelo, proto si i myslel, že je možná stříknutá s hadem, ale raději o tom neuvažoval. K nějakému jménu se ale časem přece jen dopracoval. To kotě mu tolik připomínalo paní Norrisovou! Jeho učitelku matematiky, která mu nikdy nešla, ale i tak měl tento předmět nejradši, neb jej vyučovala právě ona.

Zamilovat se prý do učitelky je zakázané. A zvát ji na rande s příslibem pikantní noci, když vám není víc než šestnáct je prý uhozené a budete ještě prohlášeni za psychicky narušeného. Byla to láska jak hrom! Vdova Norissová sice už byla jednou nohou v důchodu nebo v hrobě, ale to ho nezajímalo. Miloval ji celým svým motáckým srdcem, které mu zlomila způsobem, který málem nerozdýchal. Chvíli plánoval její únos - že ji prostě jednou čmajzne ze školy, zavře ji ve sklepě a donutí ji ho milovat.