Krystof a Sofia..

Armáda Kostků

Nikola byla stále v soku. Bořek je mrtvý a nikdo s tím nic neudělá.
Nikoli prober se z toho, už vidím tanky za horizontem! Zajecela drahomira. Nikola nevěděla co má dělat
Bez se schovat za stroj krikla drahomira a zacala klonovat. Opravdu to fungovalo, a jak! Podoby jako vyšité.
Ted je nějak seskupit řekla si drahomira. Vylezla na skalu, sundala si triko a podprsenku a zavolala
Tady jsem krystofee😘😘😘😘
Vsichni se na ni otočili a civeli jak debilove. Drahomira jim řekla, že pokud porazí tyto tanky, vyspi se s Nima. Oni souhlasili a tak vyšli do boje.
.
.
.
Bylo to krveprolití.. Nikdo nevěděl kdo vyhraje.. Součástky tanků a hlavy kotsků padaly všude kolem... Chvíli to vypadalo, že vyhrají kostkové, chvíli potom zase Češi... Bylo to o čase a ten krystofum nezbýval. Potřebovali pomoci....
.
.
.
.
KRYSTOFOVE NE, NEMŮŽETE PROHRÁT, MATE PŘECI SLÍBENÉ CELÉ ME TĚLO volala s brekem drahomira
Nikola zůstala schovaná za strojem a brečela také. Ruce, nohy, hlavy I celá těla kostku padala všude kolem. Vypadalo to slabě...nikdo nevěděl, jak to dopadne...
.
.
.
.
Drahomíra začala vzpomínat na svou matku.. Na to, jak s ní vyrůstala. Nebyla sice nejšťastnější, ale byl to rozhodně lepší život než tohle. Teď tu sedí celá od krve a nahoře bez.. A brečí jak malý dítě.. Tohle by si její matka nepřála... Její máma by nikdy nedovolila, aby se tohle stalo...
.
.
.
.
Drahomíra se problala že svého snění. Když otevřela své zelené oči, nevěřila jim ani slovo...