Huntress !POZASTAVENO!

Kapitola 3.

O dva týdny později...

Pohled Gabriela

Čekal jsem již dva týdny než se probudí, vlkodlačí jed zabral a její tělo bylo už zcela vyléčené. Po střelných ranách zbyli jen malé jizvičky, které časem zmizí. Celou tu dobu jsem odmítal odejít od ní, nejedl jsem a nepil. I když mi sem matka nosila jídlo, ani jsem se ho nedotkl.

Seděl jsem v křesle naproti oknu a najednou jsem na posteli zaznamenal pohyb a zašustění deky. Otočil jsem se a prohlížel si sedící Alexu. Koukala před sebe do blba. ,,Alex?" promluvil jsem na ni. Otočila se ke mě a zaskučela. ,, Gabe, všechno mě bolí. Cítím se, jako by mě přejel vlak." usmál jsem se a přisedl si k ní na postel. Krátce jsem ji objal a dodal:,, vítej mezi živými, doufám že se nebudeš zlobit." nechápavě na mě koukla. ,, Běž se vysprchovat, a pak přijď do kuchyně, je v přízemí a čisté oblečení máš v koupelně" s těmito slovy jsem odešel za otcem vyřídit mu, že Alex se probudila.

Pohled Alexy

Vzbudila jsem se a všechno mě bolelo. Potom, co mi Gab řekl, ať se jdu umýt, jsem se zvedla a šla do koupelny. Sprcha byla velice příjemná. Ale co jsem se vzbudila, cítila jsem, že je něco jinak, ale nevěděla co. Oblečení, které tu bylo, mi sedlo, jako by bylo přesně pro mě. Černé kalhoty, tričko s dlouhým rukávem a spodní prádlo, také všechno černé. Ještě něco chybělo, ano mikina, nosila jsem je pořád, dokonce i v létě.

Hotová jsem vylezla z pokoje, kde jsem byla a šla do kuchyně. Tam už seděl pan Michalson, Gabriel a ještě nějaká žena. Podle Gabrielovi a její podobnosti jsem usoudila, že to bude jeho matka. Nejistě jsem překročila práh kuchyně a všichni se na mě otočili. ,, Alexo, konečně! Pojď se posadit." řekl radostně pan Michalson a ukázal na židli u stolu. Sedla jsem si na ni a čekala, co se stane. ,, Řeknu to stručně Alexo. Jelikož tě potřebujeme živou a ty si nám v lese málem zemřela, jediná možnost jak tě zachránit byla ta, že tě můj syn proměnil," po těch slovech mi přejel mráz po zádech, až jsem se musela trochu oklepat, ale aspoň už vím, proč jsem se cítila tak zvláštně. Gabrielův výraz taky nevypadal moc nadšeně. ,, A aby si si nemyslela o nás nic zlého, dovol mi nabídnout ti místo v mé smečce" dodal ještě. ,,S radostí to místo přijmu pane Michalsone" odpověděla jsem ink mu. ,,Margaret? podej mi ten řetízek prosím." žena se zvedla od stolu a podala svému muži malou krabičku, kterou pak podal mě. Krabičku jsem následně otevřela a vyndala z ní uzoučký řetízek s přívěškem. Na přívěšku bylo napsáno jméno smečky a znak. Měsíční smečka, nad tím jsem se pousmála a ještě postavení. Gama 2. No aspoň nebudu sama. Jelikož byl pan Michalson Alfou, Gabriel musel být Beta a jeho žena druhá Alfa. ,, Pane Michalsone? Jste si jistý že mám být Gama? Nemůžu mít tak vysoké postavení," on se na mě jen s úsměvem podíval a přikývl. ,, A teď mě omluvte, mám ještě práci," zvedl se a odešel. Ta žena se také zvedla a přešla ke mě. ,, My dvě se ještě neznáme, jsem Margaret, Gabrielova matka. Vítej ve smečce." natáhla ke mě ruku a já ji s úsměvem přijala, potřásli jsem si s nimi a pak odešla. V kuchyni už zbyl jen Gabriel, který byl nepřítomně zahleděn do stolu před ním. ,,Gabe" promluvila jsem na něj. ,,Gabe, já... chtěla bych ti poděkovat, že jsi mi zachránil život." On konečně odlepil pohled od stolu a podíval se na mě, po celou dobu se na mě usmíval, ale teď jeho obličej úsměv nezdobil. ,, Gabe děje se něco?" mlčel. ,, Jestli si myslíš, že se na tebe kvůli přeměně zlobím, tak nezlobím." opět se na mě podíval. ,, Alexo, hrozně jsem se o tebe bál, prosím, už víckrát sama nikam nechoď, nebo mi určitá osoba nakope zadek" řekl mi a já jen s úsměvem přikývla. Zvedl se a za dnešek mě podruhé objal. ,,Gabe nic proti, ale...vypadáš strašně." Fialové kruhy pod očima, nemocně vyhlížející barva kůže a vyhublost. ,, Najez se" řekla jsem mu, ale on zakroutil hlavou že ne. To mě naštvalo a chytla jsem ho za ruku a dotáhla ke kuchyňské lince. Zeptala jsem se co kde najdu a udělala palačinky. Celou dobu nepromluvil. Jednu palačinku jsem namazala marmeládou a dala ji před Gabriela, ten se na to podíval a odstrčil talíř. Přišla jsem k němu, vzala palačinku a začala mu ji cpát do pusy. Konečně, usmál se. A palačinku dojedl. Já si vzala další a společně jsme je všechny snědli.

Po snídani jsme se šli projít, Gab sice vypadal pořád hrozně, ale už ne tak moc jako ráno. Na skalní římse nad jezerem jsme se zastavili a užívali si ten krásný výhled na vesnici. Celou cestu jsme šli potichu a ticho prolomil až Gabriel ,,Alex, za tři dny bude úplněk a taky se poprvé přeměníš, otec říkal, že tě mam na to připravit." Hlavou jsem kývla na souhlas a zeptala se ,, bolí to? první přeměna?" Gabriel se na mě jen se smutným výrazem v obličeji podíval a já pochopila že ano. ,,Víš Alex, asi ti to nebude příjemné, ale první přeměna, jak bych to řekl... budeš přivázaná řetězy aby se tobě a ani nikomu jinému nic nestalo. A kdyby si chtěla, můžu zůstat u tebe a hlídat tě, protože první přeměnu si asi nebudeš moc pamatovat. Často se stává, že se při první přeměně někdo neovládne svého vlka, utrhne se ze řetězu a někoho napadne." Opět jsem jen mlčky přikývla a posadila se na kraj římsy. Hlavu jsem složila do dlaní a přemýšlela o přeměně. Gabriel se posadil vedle mě a položil mi ruku přes ramena ,, bude to v pořádku, uvidíš Alex, ale ještě pro tebe mam jedno překvapení. Víš jak ti můj otec říkal o tvé rodině? Ne všichni zemřeli. Tvůj bratr přežil, ale jenom díky vlkodlačímu jedu, takže je jako ty." já se na Gaba podívala s nadšeným výrazem a vyzvídala kdy Jasona uvidím. Řekl že ještě dnes, ale že nejdřív půjdeme na oběd. Poté vytáhl menší krabičku z kapsy a z druhé zapalovač. Vytáhl z krabičky cigaretu a přiložil k ústům a následně zapálil. Popotáhl si a tázavým pohledem se díval na můj nesouhlasný výraz. ,,Co je?" zeptal se. ,,Proč to děláš? Proč kouříš? Přestaň s tím prosím." ani jsem to nedořekla a cigaretu típnul. ,,Víš, každý má nějaký špatný zvyk. Já měl doteď tenhle." podíval se na mě a krásně se usmál. ,, A teď pojď ukážu ti, kde teď budeš mít pokoj a pak se naobědváme."

Byla jedna hodina odpoledne a Gabriel se přiřítil ke mě do pokoje ,že můžeme vyrazit za Jasonem, že nás čeká. Samozřejmě jsem hned vystřelila z pokoje aniž bych věděla kam jít. Proto jsem se za dveřma zastavila a čekala na Gabriela. Ten s úsměvem na rtech pozoroval moje nadšení. Když jsme byli před hlavními dveřmi Gabriel je otevřel a já jsem vybouchla štěstím. Slzy, které mi stékali po tvářích jsem nedokázala a ani nechtěla zastavit. Vyrazila jsem ze dveří a skočila jsem bráškovi do náruče. Pořád to byl ten stejný člověk, kterého si pamatuji. Vyšší blonďák s krásným úsměvem a modrýma očima. Mačkala jsem Jasona v obětí, které mi oplácel a stále brečela. ,, Sestřičko, dusíš mě." řekl mi Jason a já byla nucena ho pustit. Jason mi utřel slzy a dal mi pusu na čelo. ,,Alex, nebreč" řekl mi. Já jsem pokývala hlavou na souhlas. Když se tak nad tím kýváním hlavou zamyslím, měla bych toho nechat. Když jsem dobrečela, šli jsme všichni dovnitř a dali si čaj. Mezitím mi Jason vyprávěl co všechno dělal od té doby kdy mě odvedla Delia. Vyprávěl mi jaké to je žít ve smečce a já nemohla odolat jeho vyprávění. Také jsem se zeptala, jestli by mě při první přeměně hlídal spolu s Gabem a on souhlasil.

Je neuvěřitelné, jak moc čas plyne, když se bavíte. Ani jsme se nenadáli a bylo půl osmé večer. Jason musel bohužel už odejít a nezbývalo už nic jiného než se rozloučit. Objali jsme se a odešel. K večeři jsme si s Gabrielem dali jen jogurt a šli jsme spát. Já ale nemohla usnout a i přes Gabrielův zákaz se šla projít do lesa. Byla jsem asi kilometr za hranicemi měsíční smečky, když se přede mnou zjevila vysoká postava zahalená černým pláštěm. Jasně, byl to upír, pokaždé se musí předvádět. ,,Taková překrásná svačinka a ještě k tomu vlče, takovou krev mám nejradši." dopověděl ten upír a se slizským úsměvem mě vzal pod krkem a odhodil na strom. Naštěstí se mi nic nestalo. Tato část lesa byla porostlá Jasany, jediné dřevo, které může zabít upíra. Špatné místo pro něj. Ze země jsem popadla větev z Jasanu a postavila se. Upír se ke mě přiblížil a já zaútočila. Zranila jsem ho, ale nezabila. ,,Ts, ts, ts, to se nedělá. Někdo by tě měl naučit slušnému chování!" naštvaně se zašklebil a vrhl se na mě. Jen tak tak jsem se mu vyhnula. Jelikož nemam u sebe žádnou zbraň, budu mu muset utrhnout hlavu.

Chvíli jsme kolem sebe kroužili a upír zaútočil. Díky mému výcviku se mi ho podařilo srazit na zem a vyskočit mu na záda. Teď už jsem ho jen chytla pod krkem a snažila se hlavu utrhnout. Po chvilce se ozvalo zapraskání, to byl pro mě signál zatáhnou ještě víc. Mrtvé tělo upíra se svalilo na zem, hlavu jsem zahodila daleko od těla a radši šla zpátky do domu. Až vyjde slunce, tělo se změní stehně na prach, takže ho nikdo nenajde.

V domě naštěstí už všichni spali a já nechtěla být pozadu. Říše snů mě pohltila hned, jakmile jsem dopadla hlavou na polštář a spala jsem klidně až do rána.